TD Cheops stavitelem?

Cheops stavitelem
?
Předkládám simulační model stavby Velké pyramidy


A

Menu-volba témat

20
Cheops stále nezvěstný

V minulém dílu Záhady kolem Cheopse pokračují jsme zhodnocením údajů Talletovy expedice dospěli k velmi závažným výsledkům:
100 000 kvádrů za 27 let vlády Cheopse je možné vyrobit a v intervalu 24 minut je přepravit z lomu Tura na plošinu v Gíze. I když je to napjaté, lze to splnit, ale za podmínek, které zcela neodpovídají reálu. Egyptolog Tallet vyrobil 2 tunový kvádr, ale staroegyptští kameníci vytvořili 15cti tunový kvádr. I když to je pokrok, experiment neodpovídá původním podmínkám.

V tomto dílu budeme zkoumat, jak se pan Tallet vypořádal s další fází: přeprava po zemi.

Návaznost procesů pokračuje
V minulém dílu aktuálně 18 jsme převáželi na lodi kvádry z lomu Tura do Gízy, v dílu aktuálně 19 jsme vyráběli kvádr pomocí měděného dláta, v dílu alktuálně 20 předchází další krok návaznosti - přeprava kvádru.

Jak proběhlo posunutí dvoutunového kvádru o 300 m
Příprava cesty Posun kvádru při transportu Přesouvání skupinou dělníků Nejdříve dělníci připravili dráhu, odklízeli kameny a uhlazovali povrch, obr.1. Připravená cesta byla dlouhá 300 m se svahu 20°, obr.3. Samotný posun dvoutunového kvádru byl velmi komplikovaný i pomocí páčidel. Kameník Franck Burgos měl k dispozici 33 dělníků.
První krok byl odtržení bloku od země, ale i s páčidly to probíhalo s potížemi, obr.2. Pokusili se na písku kvádr posunout, ale sotva s ním pohnuli. Pod kvádr podsunuli prkna a prováděli pokusy s vlečením připevněnými lany,obr.4, 5. Pokusy prováděli celý den a kvádr posunuli o 50 m. Výsledek byl velmi, opravdu velmi špatný.
Pan Burgos se přes noc zamyslel na zlepšení a druhý den to zkusili znovu. ¨

Přidávání bláta Přesouvání skupinou dělníků na prknech Přesouvání skupinou dělníků na podlozce Pan kameník Burgos připravil další "ingredience", které měly urychlit přesun kvádru. Nejprve pod kvádr nasypali písek, ale bez velkého úspěchu. K tomu přidali nilské bláto, viz obr.4, ale rovněž bez úspěchu, viz obr.5, tažení na prknech. Když to nepomohlo, pan Burgos vyrobil provizorní saně z prken, obr.6. Tím se situace zlepšila. Úspěšné zakončení experimentu

Závěrem kameník Burgos zhodnotil skutečný stav možností transportu. Konstatoval, že přeprava kvádrů nad 2 tuny je velmi obtížná, ne-li nemožná pomocí lidské síly v malých intervalech potřebných pro stavbu. Uvedl, že jeho experiment je i takto zkreslený, protože skutečné obkladové kvádry měly hmotnost 15 tun a jejich vlečení v daných podmínkách je téměř vyloučené. A to již je mimo reálné úvahy.

Měl k dispozici 33 dělníků a i pro ně byl přesun obtížný, viz obr. 5. I s použitím provizorních saní, smýkání na prknech, podkládání písku, nilského bláta a předpokladu větší zručnosti staroegyptských dělníků bylo možné dosáhnou rychlosti 35 metrů za hodinu.
Zde je možné tuto hodnotu použít při výpočtu intervalu přesunu.


Dosavadní zkušenosti egyptologů s experimenty
Pokud je známo, byly provedeny 2 experimenty se stavbou minipyramidy včetně vytvoření a přesunu kvádrů.

První experiment
Po značném diplomatickém a politickém úsilí se v roce 1978 podařilo japonskému egyptologovi Dr. Sakudži Jošimuraovi prosadit realizaci nápadu zrekonstruovat postup výstavby pyramid a tím tak světu dokázat, že všichni pochybovači se mýlí.

Co bylo cílem
Cílem bylo postavit přibližně 12 metrovou zmenšeninu Velké pyramidy na Gízské plošině za použití primitivních nástrojů, jako jsou měděná dláta, provazy, kladka, kulatiny, dřevěné saně a hrubá lidská síla. K dispozici byl též tým cca 100 lidí, kteří se měli na stavbě podílet.
Podle představy egyptologa Jošimury se v nedalekém lomu Tura vytěží 2 až 3 tunové bloky. Ty budou ručně opracovány do finální podoby a následně se po Nilu přepraví do Gízy. Zde se kameny přeloží na dřevěné saně a odtáhnout na staveniště. Pak pomocí šikmé rampy, nebo spirály kolem pyramidy bude každý kámen dopraven na své místo určení. Celá stavba měla být dokončena zhruba během jednoho měsíce.

Komentář
Již při zadávání nástrojů se dopouští egyptolog závažné nepřesnosti:
... kladka... ta v době stavby nebyla známá
... vytěží se 2 až 3 tunové bloky a na místě budou ručně opracovány ... podle následujících obrázků uvidíme, že tesali bloky 0,5 až 1 tunové a podle mezer nebyly opracovány ...


Jak to probíhalo
Japonská minipyramida Rampa k pyramidě Kvádry na pyramidě Již samotná výroba a přeprava kvádrů byla mnohem obtížnější, než si japonský egyptolog představoval. Jelikož nestačili vyrábět bloky měděným nářadím, použili ocelové. Ani přeprava neprobíhala podle jeho představ. Použili saně, ale ty se pod tíhou 2tunových bloků rozsypaly na třísky, proto použili nakladač a nákladní auto, na místo stavby bloky dopravil dokonce nákladní vrtulník.
K rampě vybudovali šikmou rampu pro přepravu bloků,viz obr.9. Všiměte si těch příčných zářezů, aby při 20° sklonu mohli kvádry vytáhnout, šířka rampy byla stejná jako strana pyramidy. U Cheopsovy pyramidy by to muselo být 120 m. Dále si všiměte, že rampa dosahovala do výšky 4.úrovně, výše to dostavěly jeřáby a vrtulník. Když se stavba dostala do poloviny výšky, začala se pyramida bortit a muselo být použito podpůrné bednění, protože bloky na sebe nedoléhahy, viz obr.10, vznikaly pukliny a mezery.

Více se o zfalšovaném experimentu nebudu rozšiřovat. Výsledkem je, že ani s použitím soudobé technologie nebylo 100 dělníků schopno postavit za 30 dnů 12metrovou pyramidu, aniž by spadla ještě před dokončením. Bohužel to vrhá špatné světlo na iluzorní představy některých egyptologů.

Druhý experiment byl v režii egyptologa Marka Lehnera
Celý průběh experimentu je podrobně popsán v dílech A8 a B8 stavba minipyramidy A8 a stavba minipyramidy B8
Dokumentární film o těžbě kvádrů a stavbě vytvořila televizní agentura Nova USA. Dokument odvysílala stanice PBS, hlavním průvodcem byl doktor Mark Lehner. Režisér však úmyslně neprozradil použití moderních zdvižných zařízení a nástrojů z ocele, čímž u diváků vzbudil dojem, že skutečně sledují výstavbu mini-pyramidy.
I tentokrát to byl velký podvod - viz díly A8 a B8.
Podod na minipyramidě V této chvíli nebudu dále rozebírat
uvedený experiment. Pokud chceme zjistit rychlost a intervaly přesouvání, vstoupíme do sdělení egyptologa Marka Lehnera k jakému výsledku ve svém experimentu dospěl. Hledám jestli Lehner dospěl k nějakému měřitelnému výsledku:

„V poušti východně od pyramid 12 kameníků otevřelo lom a během 21 dnů vytesali a očistili 186 kvádrů. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že takto bylo možné vytvořit 340 kvádrů denně při nasazení 500 kameníků. S ohledem na prostoje by tyto kvádry vytvořilo 1200 kameníků po dobu 20 roků, a tak zajistili kvádry pro Cheopsovu pyramidu. Přepravu kvádrů k pyramidám zajišťovalo 2000 dělníků, dohromady těžba + opracování + přeprava zajistilo 3200 dělníků. Je třeba dělat rozdíly mezi kvádry jádra pyramidy bez nároků na jejich přesné opracování a těch byla většina a obkladovými kvádry, které do sebe zapadaly s milimetrovou přesností. Na jednom kvádru nemohlo pracovat 50 dělníků, ale oni se točili po malých skupinkách. Včetně usazení kvádrů by po dobu 20 roků stačilo 5000 dělníků."

Komentář:
Hned první věta vyvolává nejasnosti. Není k dispozíci jediný záběr, jak byly kvádry pomocí měděného dláta vysekávány a přepravovány. Když se točil film, stavba byla prakticky dokončena a kamera měla přístup pouze zpředu, záběr zezadu pořídil tajně prof.Davidovits, viz obr.15. Před příjezdem kamery byly veškeré práce prováděny pomocí vysokozdvižných vozíků, nákladních automobilů a navijáků.
Za těchto okolností bychom měřili, jak rychle jezdila nákladní auta, jaký byl výkon nakladačů a dalších prostředků moderní technologie.

Další dokumenty o přepravě kvádrů
Vlečení sochy Džehutihtepa 1. Přeprava Džehutihotepovy sochy. Socha měřila 6,5 m na výšku a měla hmotnost přibližně 60 tun. Sochu táhne 172 mužů ve čtyřech řadách pomocí prvazů + 1 muž lije vodu + 3 dozorci s hůlkou.
Egptologové to prezentují jako důkaz, že 60 tunové břemeno bylo možné snadno táhnou lidskou silou. Podrobnosti jsou uvedeny v dílu Vlečení sochy Džehutihotepa
Pro naše výpočty to nemá vypovídací hodnotu, protože se nejedná o vlečení kvádrů na stavbu v časových intervalech, ale jednorázový přesun sochy na vzdálenost 150 m 800 let po stavbě pyramidy.

Jaké poznatky jsme získali pro výpočet intervalu dodávky kvádrů
Posoudili jsme 3 experimenty egyptologů s tvorbou a přesunem kvádrů na obklad Cheopsovy pyramidy:
Egyptologa Talleta a Burgose, egyptologa Jošimury a Marka Lehnera. Všichni chtěli prokázat, jak staří Egypťané vyráběli a přepravovali kvádry a potažmo stavěli pyramidu.
Na 100% neuspěl ani jeden z nich. Jošimura a Lehner provedli experiment podvodem. Jejich výsledky jsou prakticky bezcenné, protože zcela ignorují podmínky, za kterých se pyramida ve starém Egyptě stavěla.

Nejblíže skutečnosti je experiment Talleta a Burgose. Sice se snažili dodržet výrobní technologii, ale s kvádry podstatně menšími do 2 tun, nikoliv s obkladovými kvádry 15 tun. Každopádně jsme se přesvědčili o tom, jak jenom vlečení menších kvádrů bylo obtížné i pro 33 kameníků, viz obrázky 4, 5, 6. Přesto pan Burgos dospěl k závěru, jakou rychlostí se kvádry přesunovaly - bylo to rychlostí 35 m za hodinu. Předpokládáme, že dávní kameníci byli zručnější a kvádr utáhlo 10 kameníků.
Tento údaj jsme převzali pro výpočet intervalu přesunu.


Další text je vhodný pro zainteresované čtenáře



Výpočet intervalu výroby, přesunu a přeplavby kvádru
Kvádry se vyrobily, přesouvaly vlečením z lomu Tura k řece Nil na vzdálenost 300 m. Znamenalo to, že nejdříve se musela vytvořit cesta, mít k dispozici dostatek vody a nilského bláta, dřevěné saně a alespoň 10 kameníků na jeden přesun.

Provedu základní výpočet tvorby, přesunu a přeplavbě lodí s uvedenými parametry.

Výpočet návaznosti těžby Tabulka hodnocení
Pokusil jsem se zjistit podle uvedených experimentů způsob a rychlost přesunu po souši. Nejblíže skutečnosti je experiment Talleta a Burgose, oba předcházející experimenty s minipyramidou jsou zcela bezcenné, protože vycházejí nikoliv z experimentu, ale z fiktivního podvodu.
Na obrázku 5 vidíte, s jakým úsilím se pokouší posouvat 2tunový kvádr skupina 33 dělníků.
Parametry
Předpokládáme, že počet pracovních dnů po 12 hodinách byl celý rok tedy 365 dnů s 88 dělníky. V tomto případě by se muselo přesouvat na sklad, protože v době povodní musí být pro lodní dopravu interval 24 minut, ale v tomto případu by muselo přetahovat podstatně více dělníků, aby stihli plavbu. Zájemce si může zadat různé parametry, např. když se stavěla Cheopsova pyramida, musel být interval výroby a přesunu kvádru 3 minuty. Čili každý si může vymodelovat situaci, jak by to vypadalo kdyby ..
V tabulce je uveden základní výpočet návaznosti procesů - výroba - přesun - převoz na lodi. Pomocí programu "Výpočet návaznosti těžby" si mohou zájemci vymodelovat další varianty.

Uvedený experiment je platný v rozsahu, v jakém ho archeologové Tallet-Burgos prováděli. Není zahrnuto dokonalé opracování kvádrů hmotnosti 15 tun a jejich přeprava na místo pyramidy až do výšky 146 m atd. Tyto problémy budeme rozebírat příště.

Zatím to vypadá, že staří Egpťané používali pro přesun až 70 tunových kvádrů jiné principy, než jaké známe.


----- Mojmír Štěrba -----