Motto:
Dante Alighiery: Nebe se ti točí nad hlavou, staví na odiv svou věčnou slávu, a tvé oči stále bloudí po zemi.
V minulém dílu A17 jsme
představili 2 technologie možné
pro stavbu žulové komory panovníka. Teoreticky lze obě použít, jak
jsme experimentálně ověřili, ale otázka je, jaká je realita. Jedna
věc je jistá. Králova komora je postavena ze žuly, nám nezbývá, než
se pokusit vystopovat její původ.
Žulové
kvádry jsou základním stavebním materiálem pro stavbu Královy komory,
proto se budeme věnovat jejich výrobě, opracování a přepravě.
Jak vytvořit žulový kvádr
Technologie
– lámání, opracování a transport kvádrů. Vzhledem k tomu, že
nevíme, kdy byla Velká pyramida postavena, budeme hodnotit: Technologii A, technologická úroveň jako je dnešní nebo vyšší - referenční Technologii B, to je technologie měděného dláta, kamenného kladiva a doleritových
koulí. Technologie C, technologie umělýcfh kamenů z geopolymerů.
Všechno začíná v lomu Asuán
Jelikož
bylo prokázáno, že ke stavbě byla použita asuánská žula, nezbývá nám
nic jiného, než se pokusit o rekostrukci těžby. Na obr. 1 je lom v
Asuánu, který byl zdrojem žulových kvádrů použitých při stavbě
pyramid bez ohledu na použité technologie. V pozadí je město Asuán, v
popředí žulový lom s nedokončeným obeliskem královny Hatšepsut o 1300
roků později, než se stavěly pyramidy. Nutno podotkout, že v té době existovala technologie bronzových nástrojů.
Veškerá těžba v Asuánu i v
okolí byla ve starověku náhle přerušena a obnovena až v 1. století př.n.l., když
zemi ovládli Římané.
Stavitel
dostal od panovníka nesnadný úkol - postavit Královu komoru
celou ze žuly. Během projektové přípravy se vypravil do lomu v
Asuánu, kde prověžil možnosti těžby, opracování a přepravy žulových
kvádrů na vzdálenost 900 km do Gízy. Stavitel
se rozhodl provést těžbu, opracování a přepravu překladového kvádru
ve stropu Královy komory o rozměru 7,5×1,5×2×2,8= 63 tun. Budeme
sledovat problémy a rizika.
Provedeme experimenty s těžbou a opracováním žuly
Lámání kamene se provádí odstřelem nebo odlamováním bloků.
Odstřel
Obr. 2 Takto vypadá současný lom po odstřelu. Vytvoří se kvádry různé
velikosti, často pravoúhlého tvaru, které je možné upravit patřičným
nářadím do potřebné velikosti. Kvádr, na kterém stojí dělník, má
hmotnost asi 25 tun, je nejmenší z použitých kvádrů na pyramidě. Náš kvádr na
Královu komoru , má hmotnost 63 tun.
Technologie A : Jak se provádí odstřel nyní? Navrtá se otvor, vloží
dynamit a odpálí se. Příprava trvá několik hodin a potom se provádí
další zpracování kamene. Vytvoří se menší kvádry do 30 tun a velké množství drti a odštěpků, takže
bychom náš kvádr pro Královu komoru nevytvořili.
Koment:
– Technologie A - vysoká produktivita, nepředvídatelná struktura vylámaných
kvádrů, záleží na struktuře lomového podloží.
- Technologie B : "Odstřel" v minulosti byl komplikovanější a hlavně
pomalejší, vrtání trvalo několik měsíců, nebyl dynamit.
- Technologie C, geopolymery - je mnohem efektivnější než Technologie B. Stačí hledat přirozené průrvy bez požadavku na vytvoření kvádrů. Pokud to bylo ve 4. dynastii, použily se prostředky jako u Technologie B, pokud to bylo v době předdynastické, nebyl problém pořídit libovolné kvádry pomoci plazmových řezačů a podobně.
Dle knihy [Verner, Pyramidy str. 354]se
narušil povrch skály střídavým použitím ohně a vody. Pak byla do
skály pomoci měděných dlát zahloubena řada záseků, do nichž se buď
zarazily klíny z tvrdého dřeva, které se polévaly vodou a bobtnáním
se kámen roztrhl, nebo se blok odlomil pomoci páčidel. Pokud by se
podařilo takovýto rozměr kvádru odlomit, mohli bychom ho dále
upravovat na přesnou požadovanou velikost.
Koment:
Zahloubení řady zásekú do žuly pomoci měděných dlát nebylo nikde
předvedeno. Měď má tvrdost 3, assuánská žula 7 Mohsovy stupnice. Dnes
se záseky provádí pomoci vibrační sbíječky. Na obr. 4 a 5 se používá
ocelových nástrojů. Stále se to opakuje kolem dokola. Předvádí se technologie z doby měděné pomoci ocelového nářadí ze současnosti. Takže sami sebe podvádíme, pakliže takový experiment připustíme.
Německý geolog D. D. Klemm
provedl výzkum těžby v lomech podle stop po nástrojích. Technika
dřevěných klínů byla použita v době Ptolemajovské (3. - 1. stol.
př.n.l.), technika bronzového dláta od doby Ramsese II., 1250 př.n.l,
kdy kameníci vyrývali kartuši panovníka.
Před
rokem 1660 př.n.l. není žádná stopa po těžbě žulových bloků.
Přesto byly žulové kvádry hojně používány na pyramidách v Gíze, takže
nějak vyrobeny být musely.
Odlamování
Odlamování
velkých kvádrů podle Technologie A se provádí řezáním diamantovou
pilou nebo pomocí lokálního odstřelu, obr. 3.
Podle
Technologie B, obr. 4,5, se to provádí řadou záseků, vložením měděného
klínu a úderem na každý klín, až se kvádr odlomí. Na obr. 3 je vidět, že žulové kvádry se oddělují v pravidelných
pravoúhlých kvádrech, ale není to pravidlem, záleží na struktuře
podloží.
Dělení kvádrů
Podle Technologie A se dělení provádí v menším měřítku ručně, obr. 7,
řezáním pomoci diamantového lana, obr. 6, diamantového kotouče, obr.
8, nebo tlakovou vodou.
Podle
technologie B ručně, obr. 4 a 5, nebo měděnou pilou dlouhou 2 metry
výšky 15 cm, obr. 9.
[Verner, Pyramidy str. 355, 356.] Odlomený
blok žuly se upevnil na připravenou plošinu, po jejíchž stranách
stály dvě trojnožky. Mezi nimi byla na lanech upevněna zatížená
listová měděná pila široká 15 cm pomoci lan, tu z obou stran tahalo
několik mužů. Jako brusný materiál se používal křemičitý písek
tvrdosti 7 M, stejné jako žula.
Koment"
Při experimentu Denis Stoks
dokázal vyřezat do žuly drážku v délce 75 cm a hloubce 8 cm za 30
hodin, to znamená 0,25 cm a 12 krychlových centimetrů odstraněného
materiálu za hodinu. Spotřeba mědi 33 gramů za hodinu. Vyřezání bloku
Cheopsova sarkofágu by trvalo 6270 hodin, tj. 523 dnů a spotřebě 207
kg mědi, bez vrtání vnitřku.
Pokud
se podařilo vylomit kvádr potřebných rozměrů pro sarkofág, nastalo
velké broušení povrchu. Provádělo se křemičitým pískem a doleritovými
koulemi jako abrasivem. Vnitřek
sarkofágu
se vytvářel pomoci vrtů v řadách těsně vedle sebe.
[Verner Pyramidy, str.356]
K vrtání se používaly měděné trubky poháněné lukovou tětivou.
Abrazivum byl opět křemen.
Koment:
Odhaduje se, že na zhotovení žulového
sarkofágu se spotřebovalo půl tuny mědi. Bohužel, měděná vrtací
trubka se však doposud nenašla a bronzová v té době ještě
neexistovala.
Přeprava
I v podmínkách Technologie A je přeprava žulových kvádrů velmi
náročná. Kvádry do 30 tun je možné transportovat pomoci
vysokovýkonných strojů, viz obr. 10 – přeprava 6
tunového kvádru. Přeprava kvádrů hmotnosti nad 30 tun činí potíže i v
dnešní době. Příkladem může být přeprava kvádru 110 tun na Hradčanské
náměstí z Mrákotína u Telče. Monolit byl uložen v příhradové kleci,
viz obr. 11, rychlostí 169 m/den byl přesunut z lomu na 9 km vzdálené
nádraží, tam naložen na 2 spřažené čtyřnápravové podvozky, rychlostí
10 km/hod. byl převezen do Prahy a pomoci 30 dělníků přepraven na
Hradčany. Cesta trvala 22 dnů. To už byl ale druhý monolit, ten první
se během transportu přepůlil.
Technologií
B to bylo z asuánského lomu k řece Nil obtížnější. Nejdříve musela
být postavena cesta s nosností pro 63 tun těžký kvádr od místa lomu k
řece Nil ve vzdálenosti 1 km. Terén lomu neměl písčitý podklad, ale
byl na skalním podloží lomu a musel být srovnán bez skalnatých
výstupků, přes který by se saně s těžkým nákladem nemohly pohybovat,
obr. 12. Srovnání výstupků by byl další těžebný problém.
Cestu by mohly zpevnit odštěpky po opracování bloků, ale cesta kvádru
na saních v tomto prostředí by byla prakticky nemožná.
Závěr
Pokusili
jsme se vymodelovat tři možné technologie těžby a přepravy žulových
bloků jako prvního kroku stavby komory a posoudit jejich reálnost
pomoci experimentů: Technologie A byla postavena na úrovni dnešní nebo vyšší společnosti.
měla k dispozici technické prostředky, které měly stejné schopnosti
jako dnešní a ještě další, které jsou dnes v pokusném stádiu.
Uměla:Těžit
kvádry jakýchkoliv hornin,
upravovat je do libovolných tvarů s
úrovní přesnosti obráběcích strojů řízených matematickými algoritmy. Provádět
přepravu kvádrů v každém terénu s využitím současných technických
prostředků, ale i
přepravu na vzduchovém polštáři, magnetickém
poli.
Opracovávat
povrch a tvar kvádrů pomoci diamantové a laserové brusné techniky.
Použít
přepravu s využitím rychlých a výkonných motorových lodí.
Experimenty prokázaly, že tato technologie A by měla
dostatečně vysokou produktivitu k tomu,
aby v době 1 roku vyprodukovala všech 172 žulových kvádrů pro
Královu komoru a přepravila je do přístavu pod staveništěm pyramidy
900 km vzdáleném, kde by následovalo jejich další zpracování.
Byl proveden dostatek experimentů k její realizaci.
Technologie B byla založena na manuální práci mnoha pracovníků, měděném dlátu,
neznala kolo a kladku. Nebyla schopná megalitické kvádry těžit, obrábět a přepravovat v čase, který by zajišťoval stavbu za 20 roků.
Technologie C, pokud byla dynastická, existovala znalost
přírodních zákonů, kterých společnost uměla využívat. Základem
byla těžba žulové horniny bez nároku na přesnost těžby, úpravy a přepravy žulových
bloků.
Eyptolog T. Lehner
s americkou agenturou Nova provedl experiment vylámání 9 tunové kopie
Nedokončeného obelisku. Vytěžením kvádru pověřil zkušeného kameníka
Hopkinse, aby použil nástroje a metody, jaké staří Egypťané podle
mínění egyptologů používali, tj. doleritové koule a měděná dláta. Po
sedmi dnech při dvanáctihodinové denní práci byl výsledek práce kameníka
téměř nulový.
Koment:
Aby mohli v televizi něco ukázat, kvádr dokončili
pomocí moderní techniky. Opět podvod jako u stavby experimentální
pyramidy. Ovšem mistrovstvím kameramana divák dostal obraz, jak
snadno staří Egypťané lámali kámen.
Experiment
prokázal, že nebylo možné kámen lámat, řezat, obrušovat a přepravovat
pomocí prostředků, které měli staří Egypťané k dispozici tak, aby
pyramida byla postavena za 20 roků a kvádry dosahovaly preciznosti
jako v Králově komoře.
Stavitel
získal první zkušenosti s těžbou a opracováním a příště bude
následovat zhodnocení časové náročnosti těžby a přepravy žulových kvádrů. ----- Štěrba -----
Odstřel
