Dostáváme se do období ptáků, obratlovců, savců a na obzoru se rýsuje člověk dnešního typu. Komě člověka homo sapiens se našly stopy a kostry dalšího z rodu člověk. Uvedené nálezy zasahují do Darwinovy teorie o evolučním vývoji druhů.
Pozn. ml = milionů let
Které druhy přežily po pádu asteroidu
Tehdejší savci - naši pradávní předkové - byli původně jen malými hlodavci a dovedli přežít i ve skromných podmínkách. Nová situace jim dovolila vydat se na cestu vzestupu. Trvalo to však ještě přibližně 60 milionů let, než se během tří až šesti milionů let z řad primátů oddělil člověk. Tak to tvrdí zavedená evoluční teorie Charlese Darwina.
Ale tak plynule, jak by se zdálo, se život na Zemi nevyvinul. Drastické změny životního prostředí a podmínek způsobovaly opakované vymírání živočišných druhů a následující skokový vznik nových forem života. Některé skupiny však nevyhynuly úplně, jejich zástupci dokázali přežít a dochovali se až do současnosti.
Proč by tedy na naší planetě nemohli přežít i další zástupci prehistorické živočišné říše a sdílet prostor s lidmi?
Komentář:
Probíhá konflikt mezi zastánci Darwinovy evoluční teorie vývoje druhů a kreacionisty, kteří věří v boží stvoření.
Každý nový nález vnáší do dosavadních představ o vývoji lidstva zmatek. A v obou názorových proudech dochází k nesrovnalostem.
Jak probíhá konflikt mezi zastánci teorií stvoření a Darwinovou teorií evolučního vývoje druhů
V závěru minulého dílu Civilizace 13 jsem uvedl, že do toho sporu nebudu kategoricky zasahovat, ale že mě to nenechává v klidu. K tomu uvedu jeden příklad.
V texaském muzeu Glen Rose se nachází unikátní kamenná deska se zkamenělým otiskem podrážky boty. Ředitel muzea dr. Carl Baugh exponát zapůjčil pro výstavu a souhlasil, aby ho prozkoumali nezávislí vědci. A to se také stalo. Vědci exponát prozkoumali s výsledkem, že exponát je pravý.
Objev je neobvyklý už sám o sobě, avšak jeden detail z něj dělá opravdovou senzaci: na vnitřním okraji podrážky je jasně vidět zkamenělý rozšlápnutý trilobit (obr.18), což je zástupce vyhynulých členovců. Trilobiti žili před 570 miliony let a vymřeli nejpozději na počátku epochy dinosaurů před 230 miliony let. Zkamenělý otisk by tedy byl nejstarší z dosud známých zkamenělých šlépějí. Podle evoluční teorie by vůbec nemohl existovat. V dobách trilobitů se ještě savci nevyskytovali. Život bychom nalezli jen v mořích, kde žili jednoduší bezobratlí tvorové. Obratlovci a ryby přišli na scénu později v Ordoviku před 500 až 440 miliony let.
Komentář:
Teď "babo raď ", protože v tom začíná být pěkný zmatek. Byly nalezeny tisíce stop a nálezů po lidech v dávné prehistorii. Jenom na světové výstavě bylo prezentováno na 400 nálezů, které se podařilo získat od sběratelů nebo muzeí. Oficiální věda všechny prohlásila za padělky, aniž je prozkoumala, protože jejich přiznání by odporovalo oficiálně přijaté Darwinově teorii evolučního vývoje druhů. Kdyby alespoň jeden z nálezů, např. ten uvedený, byl prohlášen jako pravý, platnost Darwinovy teorie by tím skončila.
Ale nic hrozného by se nestalo, je to teorie, která se buď prokáže, nebo ne. Totéž probíhalo např. s Eisteinovou teorií realativity. Za platný fyzikální princip byla přijata až po prokázání teorie.
Nám nezbývá než odpovědět na otázku, jaká prehistorická civilizace exponáty nebo stopy vytvořila. Budeme sledovat další vývoj života druhů v terciéru (třetihorách), jestli neexistuje jiná než Darvinova teorie evolučního vývoje druhů. Zdá se mi jako nepřijatelný závěr, že život stvořil bůh, jak praví Bible.
Asteriod dopadl, vyhubil dinosaury, jak to bylo dále ..
Začínáme zase u myší. Díky schopnosti přírody regenerace života explozivně probíhala. Druhy se začaly explozivně množit a vyvíjet. Po 23 milionech roků se objevili primáti, kteří žili na stromech, kde měli dostatek potravy a ochranu před dravci. Po dalších milionech let mohli jejich potomci sestoupit se stromů a začali novou existenci. Není zcela jasné, proč jejich příbuzní zůstali na stromech a stali se z nich lidoolopi, kteří se dodnes vyskytují v tropických pralesích. Z těch, kteří zůstali na zemi, vznikl nový rod - člověk. A tady je problém, jaký byl chybějící článek mezi zvířetem a člověkem? Mohl se z člověka souběžně vyvíjet další druh, kromě homo sapiens - člověka moudrého? A po tom budeme pátrat.
Pokud v té době existoval člověk, proč po něm nebyly nalezeny kosterní pozůstatky?
Jak jsme uvedli, Mary Leakeyová objevila v Tanzanii stopy lidského předka Australopiteka, které vznikly před 3,5 milionem let. Odtud se podle evoluční Darwinovy teorie odvíjel rod člověk, druh homo sapiens a dále poddruh homo sapiens sapiens. Evoluční teorie nepřipouští existenci jiného druhu.
Pozůstatky dalšího druhu člověka však nalezeny byly. Problém je v tom, že oficiální věda nepřipouští existenci jiných pozůstatků člověka, která by nabourala evouční teorii.
Uvedu příklady nálezů starši než uznávaných 3,6 milionů let. Znamená to, že jiný druh člověka se vyvíjel jinou vývojovou řadou než současná evoluční teorie. Jaká vývojová řada to byla, je předmětem dalšího výzkumu, zřejmě to nevytvořila vůle boží.
Nálezy z daleké minulosti
K jejich identifikaci nám pomáhá jiná fyziolgická struktura, velikost stop, většinou větších rozměrů, velikost skeletu, kresby v jeskyních a na skalách na prehistorická témata. Přesné datování je velmi obtížné, protože radiokarbonová metoda funguje do 50 000 roků, dendrologická metoda podstatně méně. Geologické vrstvy nám určují období, nikoliv přesný rok a DNA. Dále to je řada fyzikálních metod v závislosti na objektu zkoumání.
Obrázek 2 ukazuje rozsah velikostí koster, které byly doposud nalezeny.
K tomu je třeba uvést, že získat vzorek artefaktu ke zkoumání na delší dobu je velmi obtížné, nehledě k tomu, že odborníci většinou zkoumání odmítají, případně zatají, aby neztratili odbornou reputaci.
Kostry jsou vesměs podstatně větší, než je velikost dnešního průměrného člověka 180 cm, vpravo dole (obr.2). Dosahují výšky až 7 m (obr.2 vpravo). Je námitka, že dnes někteří jednotlivci dosahují výšky až 2,5 m. V jednotlivých nálezech však byly všechny kosti stejné velikosti. Tabulku rozsahu velikostí poskytl pro výstavu Klaus Dona.
Na obrázku 3 je zkamenělá kostra z dolu ve státě Utah USA. Bylo tam nalezeno velké množství koster, všechny měly výšku přes 2,5 m, takže to nebyla jednotlivá zdravotní odchylka.
Na obrázku 4 je porovnání velikosti chodidel 130 cm vlevo obří, uprostřed 27 normální velikost 41. Vpravo obdobně.
Na obrázku 5 je lebka z doby před 68 miliony let, tedy ještě v druhohorách, nalezena ve velkém kusu uhlí.
Na obrázcích je patrné, že k velké kostře náleží velká lebka, kosti i chodidla. Z uvedeného vyplývá, že vývoj tohoto druhu člověka probíhal jiným vývojem než homo sapiens.
Jak byla prokázána pravost nálezů
Kosti obřích lidí má k dispozici páter Carlose Vaca a jeho rodina z Ekvádoru. Páter poskytl části koster Klausu Donovi pro výzkum na Univerzitě ve Vídni. Výzkum prokázal, že kosti patří rodu člověka, nikoliv však druhu člověka homo sapiens sapiens. Výzkumníci si ale neumí představit, jak probíhaly životní procesy obřích organizmů.
Faktem je, že v říši zvířat existují velká zvířata jako sloni, žirafy gorily atd., u kterých je výkon srdce dostatečný k vytvoření potřebného tlaku krve.
Na Maltě je muzeum, ve kterém jsou uloženy kostry obřích lidí včetně obřích protáhlých lebek. Ředitel muzea povolil přinést některé exponáty, sám se toho zúčastnil, ale předání k výzkumu nepovolil s odůvodněním, že exponáty nejsou určeny pro výzkum. Povolení k návštěvě Klause Dona vydal přímo ministr, jinak expozice není běžně přístupná. A k tomu ještě exponáty byly pečlivě schovány a řediteli dalo hodně práce, než se k nim dostal. O tom zřejmě rozhodují jiné orgány. Takže pro běžného návštěvníka prakticky nedostupné.
Kde obří lidé přebývali?
To je závažná otázka, protože postavit obydlí pro pětimetrového člověka s hmotností jedné tuny, není snadné. Když primáti, předchůdci člověka homo sapiens, žili na stromech, stavěli tam i svá obydlí. Pokud tam žili i obří předchůdci člověka, to se stromy pěkně prohýbaly. Když primáti slezli se stromů, přebývali v jeskyních, stavěli chýše, domy, nebo mrakodrapy i paláce. Ale co obří lidé? Kam by se vešli?
Výzkumníci proto hledali, až našli.
Pozn.:Výzkum probíhá víceméně anonymně. Kdyby se toho zúčastnili archeologové, už si v životě ani nekopnou, vědečtí pracovníci ztratí kredit a práci. To všechno ze strachu, aby nepadla Darwinova teorie o evolučním vývoji druhů, kterou se na školách pracně naučili.
Výzkumná skupina paleontologů, geologů, archeologů, fyziků a matematiků vedená členem akademie věd v Moskvě, jinak očního chirurga, se dala do zkoumání. Tato skupina našla podzemní prostory ohromných rozměrů, které vám i s fotodokumentací ukážu.
Podzemní prostory obrů
Vstup do podzemí je nenápadný, nachází se na rovné půdě, která je obdělávaná rolníky (obr.11).
Do podzemního prostoru ústí hluboká chodba s mohutným kamenným uzávěrem (obr.12).
Na vstupní chodbu navazuje vstupní hala mohutných rozměrů, kterou podpírá jeden ze stovek obřích pilířů. Pro porovnání vedle je postava člověka (obr.13).
Z hlediska stavby je záhadou, kam se ztratilo tak ohromné množství meteriálu. V oblasti podzemních katakomb se nenachází žádná vyvýšenina, která by signalizovala ty mohutné zemní práce.
Na obr.14 je skupina výzkumníků, kteří provádějí geologický a peleontologický průzkum.
Na obrázku 17 je velká vnitřní místnost s dobře přiléhajícími mohutnými kvádry a mohutným sloupem uprostřed, vpravo dole u sloupu je patrná velikost postavy výzkumníka.
Na obrázku 15 je porovnání velikosti obří šlápoty s velikostí nohy člověka homo sapiens.
Na obrázku 16 je podzemní město v turecké Anatolii Derinkuyu, ve kterém až do hloubky 85 m sídlilo až 20 000 mužů, žen a dětí. Obrázek dokládá, že je na světě mnoho takových míst, kde se život odehrával pod zemí. Další takovou oblastí je Abusír v Egyptě viz Podzemí v Egyptě.
Dospěli jsme do konce třetihor se zjištěním, že kromě člověka homo sapiens se vyvinul z třídy savců další rod člověka "homo gigantus" a jeho další druhy. K jakým vývojovým procesům docházelo, je zatím záhadou.
----- Příště budeme pokračovat v pátrání po historii civilizací -----
Kostry jsou vesměs podstatně větší, než je velikost dnešního průměrného člověka 180 cm, vpravo dole (obr.2). Dosahují výšky až 7 m (obr.2 vpravo). Je námitka, že dnes někteří jednotlivci dosahují výšky až 2,5 m. V jednotlivých nálezech však byly všechny kosti stejné velikosti. Tabulku rozsahu velikostí poskytl pro výstavu Klaus Dona.
Kosti obřích lidí má k dispozici páter Carlose Vaca a jeho rodina z Ekvádoru. Páter poskytl části koster Klausu Donovi pro výzkum na Univerzitě ve Vídni. Výzkum prokázal, že kosti patří rodu člověka, nikoliv však druhu člověka homo sapiens sapiens. Výzkumníci si ale neumí představit, jak probíhaly životní procesy obřích organizmů.
Na Maltě je muzeum, ve kterém jsou uloženy kostry obřích lidí včetně obřích protáhlých lebek. Ředitel muzea povolil přinést některé exponáty, sám se toho zúčastnil, ale předání k výzkumu nepovolil s odůvodněním, že exponáty nejsou určeny pro výzkum. Povolení k návštěvě Klause Dona vydal přímo ministr, jinak expozice není běžně přístupná. A k tomu ještě exponáty byly pečlivě schovány a řediteli dalo hodně práce, než se k nim dostal. O tom zřejmě rozhodují jiné orgány. Takže pro běžného návštěvníka prakticky nedostupné.
Vstup do podzemí je nenápadný, nachází se na rovné půdě, která je obdělávaná rolníky (obr.11).