Cheops stavitelem
?
Předkládám simulační model stavby Velké pyramidy


A

Menu-volba témat

Civilizace


19
Na východ od ráje

V dílu Civilizace7 - Sundaland jsme sledovali vývoj civilizace v Sundské oblasti v závislosti na změnách klimatu. Od vrcholu doby ledové došlo k oteplování a zvyšování hladiny moří, což způsobilo stěhování obyvatel do prostoru se suchou zemí.
A tak se stávalo, že v nedalekém sousedství, kde vládla doba kamenná, se objevovaly civilizace, jako kdyby spadly z nebe, se zbytky kultury, kterou přinesly, kterou již dále nebyly schopny rozšiřovat a postupně zanikaly. Na jejich místě se vytvořily civilizace nové, které se rozvíjely s využitím znalostí původní dávné civilizace. První na ráně je Indický poloostrov, kam se mohli obyvatelé Sundaland stěhovat.

V údolí řeky Indus se objevila civilizace ve stejné době jako Stará říše v Egyptě. Jmenovala se Harappská civilizace s hlavními středisky Harappa a Mohendžodaro. Budeme porovnávat hlavní prvky civilizace Harappské a Staré říše Egypta a budeme zkoumat, které prvky této kultury mohly prolnout do Staré říše Egypta a jak ho mohly ovlivnit.

Kde se Harappská civilizace nacházela
Mohenžodaro Bylo to na východ od biblického ráje v povodí velké řeky Indus, která přinášela vláhu k obživě. V porovnání s časově souběžnými civilizacemi Stará říše Egypta a Sumer byla územně rozsáhlejší, viz obr.1.
Harappa a Mohedžodaro byla hlavní střediska, ale mimo ně bylo identifikováno dalších 100 sídlišť jako Mehrgar a přístav Lóthal. Města byla založena 3000 let př.nl. a náhle skončila 1900 let př.nl. Byla objevena v roce 1922 indickým archeologem Rakgaldas Bandyopadhyayem.
V té době první egyptský faraon Meni založil středisko královské moci Mennofer (Memfis), které bylo častým sídlem vládců země až do řeckého období.

Odkud čerpá historie poznatky o kultuře Mohendžodaro - Harappa

Písmo
Harapské písmo Jako základní prostředek k pohledu na společnost existuje písmo, ale doposud se ho nepodařilo rozšifrovat. Písmo existovalo ve formě krátkých nápisů, neexistovala paralela ve známém jazyce a písmu potřebná k rozluštění. Nemá nic společného s indickým sánskrtem, který přišel do Indie až po skončení existence Mohendžodara. O rozluštění se pokoušela řada orientalistů, například i orientalista Bedřich Hrozný, který rozluštil jazyk a písmo Chetitů. Nejsou známy žádné delší texty. Za 1000 let trvání civilizace se písmo nevyvíjelo. Na první pohled to připomíná egyptské hieroglyfy, ale s nimi to nemá nic společného.

Rosettská deska Písmo v Egyptě vzniklo kolem roku 3000 př.n.l. jako písmo hieroglyfické. Během Staré říše se písmo vyvíjelo jako hieratické a v 7. století vzniklo písmo démotické (psací). Písmem hiefroglyfickým psali panovníci a kněží, démotickým úředníci ke správě hospodářství. Rozluštění hieroglyfů provedl Champolion na základě bilingvy řecko-hieratické Rosettské desky objevené při tažení Napoleona do Egypta, viz obr.3.

Komentář:
Z uvedeného je patrné, že obě písma neměla žádnou souvislost, vznikala nezávisle. Mohedžodaro-Harappa byla uzavřená společnost, se světem se příliš nestýkala. Není známý nález písma Mohendžodaro v Egyptě a naopak.


Společenské uspořádání kultury Mohendžodaro-Harapppa

Vzhledem k tomu, že nebylo rozšifrováno písmo, není známo, zda toto celé území tvořilo v oné době jedinou říši, ve které by existovala dvě přibližně stejně velká a rovnocenná centra Harappa a Mohendžodaro, nebo že tu vzkvétaly dva nebo dokonce víc státních celků. Úvahy o tom, zda vládnoucí vrstvou bylo spíše kněžstvo nebo nějaká aristokracie či dokonce kupecká vrstva jsou zatím pouhými dohady. Harappa-Mohedžodaro byla celkem uzavřená společnost, jediným důkazem o zahraničních stycích jsou harappské pečetě, které se našly ve vykopávkách v Sumeru. Ve vykopávkách starověkého Egypta se nenašly žádné nálezy, které by připomínaly kontakty s kulturou Mohendžodaro-Harappa.

V Egyptě je tato záležitost jasná. Vládcem Horního a Dolního Egypta byl faraon, který vládl celé říši. Byl podporován kněžstvem a úředníky, kteří organizovali hospodářskou činnost.

Komentář:
Z toho vyplývá, že nebyly zjištěny žádné vlivy Harappské kultury na vývoj egyptského státu.


Města
Jak Harappa, tak i Mohendžodaro, ale i další města, doposud neprozkoumaná, mají přibližně stejný architektonický plán a obecně se nejednalo o silně opevněná města v poříčí Indu. Z identických městských plánů je patrné, že všechna města poříčí Indus podléhala nějaké politické nebo administrativní centrální moci, ale rozsah a funkce administrativního centra zůstává nejasný.
Jak to ve městech vypadalo?

Zajímavým rysem těchto sídlišť je plánovitost a vysoká civilizační úroveň. Podle vykopávek mělo Mohendžodaro až 100.000 obyvatel.
Široké ulice Domy v Mohenžodaru Kanalizace města Mohendžodaro má rovnoběžné hlavní třídy, protínající se v pravém úhlu o šířce až 10 metrů, viz vykopávky obr.4. Domy jsou vybudovány z nezničitelných pálených cihel standardní velikosti, mají vnitřní dvorky s ohništi a studnami a většinou jsou dvou či vícepatrové, viz obr.5. Do dvora vedla velká okna, do ulice pouze větrací otvory.
Se solidní výstavbou domů z pálených cihel nápadně kontrastuje jejich strohá prostota; nejsou zdobeny žádnými zbytečnými výstupky ani skulpturami nebo reliéfy, nemají žádné vnitřní malby nebo nápisy a výtvarnou výzdobu.
Dále jsou vybaveny koupelnami a splachovacími záchody majícími odtok do krytých kanálů pod ulicemi v hloubce 1 metru, pečlivě zakrytými kamennými a cihlovými deskami, pravidelně čištěnými, viz obr.6. Tudíž můžeme říct, že se jedná o nejdokonalejší systém udržování až rituální čistoty.


Bazén Obloukové stavby Na uměle vytvořeném návrší 400×200 m do výše 16 m stála citadela. Její jádro tvořila nejpodivuhodnější stavba - bazén o rozměrech 13×8 m hluboký 2,5 m. Je vydlážděn cihlami, navzájem pospojovanými živicí, aby neprosakoval, má přítok i odtok vody. Je možné usuzovat, že sloužil k rituálním účelům, viz obr.7. Nacházely se tam náročné klenuté obloukové stavby, jak z jiného světa. Stavby spíš připomínají římské stavby, však o 3000 let později.

Hliněné cihly Stavby ve Staré říši Egypta byly úplně jiné. Prováděly se pomocí sušených cihel z nilského bláta. Měly až 6 různých rozměrů. Takto se stavěly stavby 1. a 2. dynastie, jako ohrady pro panovníky a mastaby, viz obr.9. Stavby ze sušených cihel neměly dlouhého trvání a brzy se rozpadaly, takže se původní stavby nedochovaly. Stavby od 3. dynastie se stavěly ze žulových, vápencových a dalších kamenných kvádrů. Zdrojů kamene byl v Egyptě dostatek.
Když porovnáme stavby z cihel ze stejné doby v Mohendžodaru a Egyptě vidíme obrovský rozdíl ve prospěch Mohendžodara. Není patrné archnitektonické uspořádání. Na úrovni královské moci se rozvíjela monumentální kamenná kultura v podobě pyramid, chrámů a hrobů. Prostí lidé žili chudě.
Po této stránce se kultury neovlivňovaly.

Komentář:
Po stránce architektonické Hrappská kultura neobsahuje prvky kultury egyptské a naopak. Stavba domů pro střední měšťanskou vrstvu obyvatel Harappy - Mohendžodara z nezničitelných pálených cihel vysoko překračuje egyptské stavby ve Staré říši, ze sušených cihel, zejména 1. a 2. dynastie, které se většinou rozpadaly. Architektura měst s rovnými a pravoúhlými ulicemi s kanalizací se v Egyptě objevuje až v pozdější době, zejména při založení Alexandrie.

Život společnosti Harappa-Mohendžodaro

Začíná to výrobou potravin,
Orné rádlo bez které společnost nemůže existovat a zaniká. Dlouhá historie společenství dosvědčuje ekonomickou prosperitu a stabilitu. Taková města jako Harappa, Mohendžodaro potřebovala zázemí se zemědělskými zásobovateli, kteří opatřovali potraviny výměnou za řemeslné výrobky.
Nenašly se kovové pluhy, ale dřevěné rádlo, obr.10, pro kypření náplavové půdy. Půdu zavlažovali pomocí hrází na Indu a jeho přítocích. Pěstovali pšenici a ječmen, rýži, sezam pro získávání oleje a kultivovali bavlník. Potraviny ukládali do větraných sýpek s drcením na mouku.

Jak se vyráběly nástroje,
Obřadní nádoba předměty denní potřeby a umělecké výrobky?
Nástroje jsou především z kamene, mědi a bronzu. Kamenné jsou čepele nožů, mlaty. Kovové jsou z mědi a brozu - hroty oštěpů, sekery a udice. Úroveň ve slévání kovů byla velmi vysoká. Používaná kladiva, často kovová, se přivazovala k násadě a to po celou dobu tisícileté existence.
Nádoby se vyráběly na hrnčířském kruhu, měly složité ornamentální zdobení, viz obr.11.

Ve Staré říši Egypta se bronz nenacházel, nářadí jako dláta, hroty oštěpů se vyráběly z mědi. V 1. a 2. dynastii se měď dovážela z poloostrova Malá Asie, později se našla měděná ruda na Sinaji a východní poušti. Bronz se zpacovával z dovezených ingotů ve Střední říši, vlastní slévání a výroba bronzu až v Nové říši v 18. dynastii po roce 1500 př.n.l.

Pečetidla, destičky 3×3 cm z mastku
Pečetidla
jsou jediným svědectvím, které se nám zachovalo o myšlenkovém okruhu Harappského člověka. Obsahují obrázkové piktogramy, sdělující nějakou skutečnost, byly nalezeny i v Sumeru, jako součást dodaného zboží, viz obr.2. Dalším typem jsou pečetidla s náměty zvířat s nápisem v harappském písmu. Na nich se dozvídáme, jaká zvířata tehdy žila, např. tygr, nosorožec, jelen a slon a další, viz obr.12.

Jak se produkty přepravovaly?
Po zemi nebo po moři.

Přeppravní harapský vozík
Po zemi se přepravovaly na dvoukolových vozících, obr.13, taženými buvolem, oslem nebo velbloudem ze zemědělského venkova do měst potraviny a řemeslnické produkty z měst na venkov. Od samého provočátku Harappské kutury existovalo kolo s loukotěmi.



Přeprava v Egyptě Tažení saní Ve Staré říši Egyta se přeprava prováděla smýkáním i těch nejtěžších kvádrů po zemi až na vrchol pyramid (pokud to neprováděli způsobem, o kterém nevíme), viz.obr.14. Často používali saně, tažené oslem, viz obr.15. Menší náklady, zejména zemědělské výrobky se přepravovaly na oslu nebo na velbloudu.

Na řekách nebo na moři.
Mezi řekami se vytvářely kanály umožňující větší dostupnost na celém území.
Pro doložení mořeplavby se doposud nenašly zbytky původních lodí, ale našlo se vyobrazení námořní lodě na jednom pečetidle. V přístavu Lóthal, viz obr.1, se našel dok či loděnice 218×37 m na výstavbu lodí s kanálem pro přepravu k moři. To jsou dostatečné důkazy, že tvůrci Hrappské kultury ovládali mořeplavbu. Harappské pečeti se našly v Sumeru.

Jací to byli lidé
Tnečnice Lidé v Mohendožaru nevytvářeli monumentální stavby, nestavěli paláce, měli sklon k miniaturizaci. Stavěli domy pro bydlení, nikoliv pro vládce, ale pro obyvatelstvo, aby mohlo kulturně a v čistotě žít na venkově i ve měsech. Vytvářeli perfektní projekty městské architektury, kterou by mohly závidět všechny následující civilizace, včetně té naší. Nevytvářeli okázalá pohřebiště, ale pohřbívali do rakví a později zpopelňovali a popel ukládali do uren. V domech nejsou patrny žádné ozdoby, reliefy, písemné nápisy, písmo sloužilo pouze k praktickým účelům. Žili skromně, nenásilně, nejsou stopy po nějaké armádě, policii, protože nedocházelo k násilí. Lidé žili šťastně, radovali se ze života, tančili, viz obr.19, nezabíjeli se v boji o moc po celou dobu jejich tisícileté existence.

Vše nasvědčuje tomu, že lidé odněkud přišli, přinesli kulturu a vědomosti, které předali populaci, která v době kamenné vytvořila zázrak.

Odkud se ta civilizace vynořila?
Stavby pod vodou Stavby pod vodou Možná z vody. Podle anglické Wikipedie 20 km od pobřeží indického státu Gudžarát v hloubce 40 m byly nalezeny stavby v délce 9 km. Již v květnu 2001 vydal indický ministr Murli Manohar Joshi prohlášení, podle nějž nález vypovídá o prastarém lidském osídlení, které kleslo ke dnu.
Vědci v lokalitě údajně objevili zbytky obydlí, sýpek i kanalizace. Pozůstatky navíc připomínaly předměty z tzv. Harappské kultury, první známé městské kultury na Indickém subkontinentu. Po laboratorní analýze jednoho artefaktu ze dřeva bylo určeno stáří na 9 500 let! Při výzkumu byly použity nejmodernější nástroje a metody podvodní archeologie se 100% věrohodností.
Výsledky jednoznačně ukazují, že oblast ležící dnes pod hladinou tvořila kdysi pevninu, kudy protékaly řeky a kde si lidé stavěli svá obydlí.
Průzkum je obtížný, protože lokalita leží na indico-pákistánské hranici, kde jsou státy ve válečném stavu.

Jak Hrappská civilizace zanikla
Jak náhle civilizace vznikla, tak i zanikla. Zánik byl náhlý a prudký po 1000 letech existence. Nejsou písemné doklady, i kdyby se podařilo přeložit písmo na pečetidlech. Dokladem jsou jen archeologické nálezy. Podstatné je, že zanikla všechna osídlení v ohromné oblasti náhle, důsledkem katastrofy. Existují 3 pohledy na zkázu:
Mytologický - podle sanskrtských textů došlo k mohutným explozím po celém území, létající lodě chrlily oheň, hromy a blesky, lidé byli zasaženi radioaktivním zářením.
Historický - do Harappské oblasti vtrhly indoevropské kmeny ze severozápadu a provedly vyhlazování obyvatelstva. Našli tam výstavná města, lázně, které nezbořili, ale neuměli pochopit, k čemu tyto vymoženosti sloužily. Neuchylovali se do domů, které neznali, ale zůstávali v ulicích.
Klimatický - došlo k náhlé změně klimatu, která znamenala ztrátu obživy.

Jak zanikla Stará říše Egpta?
Došlo ke změně klimatu na Sahaře, došlo k totálnímu hladomoru, bojům o převzetí moci a sjednocení celého Egypta.
Stará říše Egypta byla utopena v krvi.

V prvním odstavci jsme přepovídali, že došlo k zatopení obydlené oblasti Sundaland a část obyvatel se s vědomostmi přesunula k západu. První v cestě byl Indický polostrov a založili novou civilizaci.
Dospíváme k závěru, že naše předpovědi nebyly daleko od skutečnosti. Lidé žili jednoduchým životem, který neodpovídal existující i dnes moderní urbanistice. Příště budeme pokačovat, jak to bylo dále.

P.S. Kdo má zájem, doporučuji knihu : "Starověká Indie /Dušan Zbavitel/".




----- Mojmír Štěrba -----



loe př.n.l.