Cheops stavitelem
?
Předkládám simulační model stavby Velké pyramidy


A

Menu-volba témat

25
Dále do vesmíru

[Stanislaw Jerzy Lenc] Motto: "Všichni bohové bývali kdysi nesmrtelní"

V minulém dílu Civilizace 24 jsme dospěli k poznání, že na planetách Venuše a Mars v minulosti mohl být život. Nemáme ale důkaz o tom, že to mohl být život inteligentní, který by přinesl naší Zemi civilizaci, která po sobě zanechala artefakty vysoké úrovně nad možnosti doby kamenné. Život, ale ve zhoršených klimatických podmínkách zanikl, nebo mohl migrovat na jiné objekty Sluneční soustavy.

Ty objekty s možností udržení, nebo přenosu života budeme v dnešním dílu hledat, začneme na asteroidech.

Budeme pátrat, jestli se na asteroidech mohl uchytit život a v jaké formě - jestli elementární buněčné, nebo rozvinuté živočišné, nebo dokonce inteligentní.

AU = astronomická jednotka (astronomical unit) vzdálenost Země-Slunce = 150 milionů km
Asteroidy
Pásmo asteroidů Asteroidy neboli planetky jsou desetitisíce objektů různé velikosti a různého složení většinou mezi planetami Mars a Jupiter. Narozdíl od komet jsou to pevná tělesa, ale bez atmosféry. Detailní průzkum asteroidů umožnily ale teprve kosmické sondy, které se vydaly do jejich bezprostřední blízkosti. Některé asteroidy mají své oběžné dráhy daleko za dráhou Jupitera, pohybují se na samé hranici Sluneční soustavy (Transneptunické asteroidy). Největší jsou Ceres (trpasličí planeta), průměr 1000 km a Pallas a Vesta s průměrem kolem 500 km.
Spektrální klasifikace je dána jejich albedem (poměr světla odraženého a vstupního) neboli svítivostí. To charakterizuje i jejich složení. Uvádím alespoň základní rozlišení a neznamená to složení celého tělesa, ale podstatné části.
Složení:
  1. asteroidy typu C uhličité, 75% známých asteroidů
  2. asteroidy typu S – křemičité, 17% známých asteroidů
  3. asteroidy typu M – kovové, většina ostatních asteroidů
Poznámka:
Důkazem by mohl být železný nůž nalezený v záhrobní pozůstalosti faraona Tutanchamona, když za jeho života bylo železo neznámé.


V poslední době se zvyšuje zájem identifikovat asteroidy, které protínají oběžnou dráhu Země a u nichž tedy existuje riziko srážky se Zemí. Mezi tři nejdůležitější skupiny asteroidů blízko Země patří Amor, Apollo a Athen.
  • Typ Amor- tyto asteroidy kříží oběžnou dráhu Marsu, ale v nejbližším bodě od Slunce nedosahují dráhy Země.
  • Typ Apollo - tyto asteroidy kříží dráhu Země a mají oběžnou dobu větší než 1 rok.
  • Typ Athen - tyto asteroidy kříží dráhu Země a mají oběžnou dobu menší než 1 rok.
Šestnáct asteroidů má průměr větší než 240 km, nejmenší známé objekty lze velikostí přirovnat k balvanům.
Do skupiny asteroidů blízko Země patří: Apollo, Athen a půlkilometrový Hermes, který se roku 1937 přiblížil do vzdálenosti pouhých 0,005 AU od Země, to je dvojnásobná vzdálenost Země-Měsíc. Každý z uvedených asteroidů je potenciálním likvidátorem nejenom lidské civilizace viz Pád asteroidu.

Pád steroidu Vypaření života

A jak to proběhlo:
Chicxulubský kráter u poloostrova Yukatan měl průměr 166 km ve stáří 66 milionů let (obr.5). Asteroid se téměř vypařil a vymírání proběhlo téměř okamžitě (obr.6). Úlomky byly vymrštěny na nízkou oběžnou dráhu a ty dopadaly na Zem, teplota se zvyšovala, nastala tma. Nemohla proběhnout fotosyntéza a rostliny hynuly. Došlo k zemětřesení síly 13 a obří vlna tsunami zlikvidovala veškerý život i v moři.

Začneme největšími objekty
Ceres - trpasličí planeta
Trpasličí planeta Ceres
Planetu Ceres obíhá od roku 2007 satelit Dawn, který mapuje složení a povrch. Ceres má průměr skoro 1000 km a pro porovnání Země 12 740 km. Byly spatřeny dvě tmavé oblasti, z nichž jedna měla středové zjasnění. O nich se předpokládá, že se jedná o impaktní krátery od nárazu cizího tělesa. Na obr.2 jsou vidět stopy po kráterech, jeden vedle druhého, což není příznivé pro jakýkoliv druh života.
Ceres má kamenné jádro ze silikátů, lehčí uhlíkaté horniny tvoří obal planety. Na Ceresu existuje podpovrchový oceán.

Z hlediska uchování života jsou podmínky velmi obtížné, zatím nebyly nalezeny žádné stopy po životě.
Kuiperův pás Kuiperův pás
Nejnovější výpočty dlouhodobého vývoje dráhy však ukazují, že sama Ceres do této oblasti připutovala. Podle jedné z teorií z Kuiperova pásu, viz obr.3,4, který je na pokraji Sluneční soustavy, dosahuje vzdálenosti až 50 AU. Z toho vyplývá zjištění, že oběžné dráhy objektů Sluneční soustavy se mohly velmi podstatně měnit. Znamená to, že planety i planetky se mohly v minulosti přiblížit ke Slunci a získat lepší podmínky pro život.

Poznámka
Zde se nabízí zjištění, že planety mohly v minulosti, nebo mohou měnit oběžnou dráhu od nejvzdálenějších oblastí až do těsné blízkosti Slunce. Z toho plyne, že planety v mrazivých dálkách se mohly dostat na úroveň planet Země a Venuše s možností přechovávat nebo přenášet život. Na uvedené planety však mohly dopadnout a zničit je. Nevíme dne ani hodiny.

Pallas
Další v pásmu Asteroidů je planetka Pallas s průměrem kolem 525 km. Patří mezi typy C uhličité s nízkým albedem a může obsahovat malé procento železa. Planetka nebyla dosud přímo zkoumána sondou, vlastnosti jsou zjišťovány spektroskopickým měřením. Není možné ji spatřit pouhým okem, je třeba alespoň malý dalekohled nebo triedr. K Zemi se může přiblížit nejvýše na 1,23 AU tj. na 184 mil. km a může v době optimální opozice dosáhnout pouze zdánlivé hvězdné velikosti 6,5m.

Vesta
Třetí největší planetka v pásmu asteroidů. Má dobré albedo a může být viditelná pouhým okem jako jediná planetka. Může se přiblížit k Zemi až na 1,14 AU, může dosáhnout maximální možné zdánlivé hvězdné velikosti 6,2m. Je třetí největší planetka typu M kovová, ale druhá nejhmotnější. Předpokládá se, že Vesta má díky proběhlé diferenciaci kovové jádro ze železa a niklu, ukryté v olivínovém plášti. Úplné, nebo téměř úplné roztavení nitra planetky v důsledku tepla vzniklo radioaktivním rozpadem 26Al. Existence sideritů (kovových meteoritů) a achondritů však dokazuje, že musely existovat i jiné planetky, u nichž proběhla podobná diferenciace, ale ty byly následnými srážkami zničeny.

Následují tisíce dalších objektů v pásmu asteroidů, z nichž každý má vypočítanou svoji oběžnou dráhu.

Astrometrie asteroidů přibližujících se k Zemi
Měření přesných poloh (astrometrie) těles (planetek a komet) přibližujících se k Zemi (tzv. NEOs - Near Earth Objects) je základním zdrojem dat pro výpočty jejich drah a zjištění eventuálního nebezpečně těsného přiblížení k naší Zemi. Astronomové na Observatoři Kleť se těmito měřeními pomocí 0,57-m zrcadlového dalekohledu vybaveného elektronickou CCD kamerou zabývají od roku 1993 - MPC kódy 046 Kleť Observatory a 246 Kleť Observatory-KLENOT (s použitím velkých fotografických dalekohledů se tato tělesa sledují na Observatoři Kleť od roku 1968) a působí tak jako "kosmická hlídka" v úzké spolupráci s astronomy z celého světa.

Poznámka
Za život ohrožující jsou považována ta tělesa, jejichž průměr je větší než 150 m a jsou od nás maximálně 7,5 milionu kilometrů daleko. Přesně takový asteroid se k Zemi přiblížil 1. dubna 2022. Vesmírný kámen, známý pod označením 2007 FF1, se pohyboval rychlostí cca 47 950 km/h.

Byl na asteroidech život?
Dospěli jsme k velmi závažným zjištěním z hlediska migrace života ve Sluneční soustavě. Zjistili jsme, že se asteroidy mohou pohybovat z blízkých oblastí kolem Slunce až do vzdálených končin Sluneční soustavy a naopak. Asteroidy do sebe narážejí, vystřelují horninu při nárazu až na jejich oběžnou dráhu, nebo na jiný asteroid, nebo planetu. Například na Zemi byl nalezen meteorit původem z Marsu. To dokazuje množství kráterů na snímcích, které pořídily sondy při průletu kolem asteroidů. Asteroidy nemají atmosféru, takže mohou přežívat organizmy, které ji nepotřebují.

Vývoj života až k inteligentním bytostem netrvá tisíce let, ale stovky milionů let od pádu civilizace, který může trvat vteřiny, jak jsme ukázali v tomto seriálu. Takže i asteroidy mohou podstatně přispět k vývoji života, pokud se zárodky života dostanou do příznivých podmínek pro život.

Z toho plynou závěry, že ve Sluneční soustavě mohl vzniknout život, mohl se rozšiřovat na další objekty Sluneční soustavy s využitím příznivých podmínek, do kterých se asteroidy dostávaly.

Příště budeme pokračovat v pátrání v dalších oblastech Sluneční soustavy a také budeme zjišťovat, co o objektech Sluneční soustavy věděly starověké civilizace Egypta a Sumeru.


----- Mojmír Štěrba -----