Cheops stavitelem
?
Předkládám simulační model stavby Velké pyramidy


A

Menu-volba témat

28
Až na pokraj Sluneční soustavy

Zdroj: Theodore Roosevelt:„Nespouštěj své oči z hvězd a své nohy ze země.“

V dílu Civilizace 27 jsme hledání života opustili na konci vnitřní oblasti Sluneční soustavy.
S jakým výsledkem? Pokročili jsme v hledání života. Bohužel stopy života jsme nenašli, našli jsme pouze existující podmínky pro vznik života, který mohl nastat snad někdy ve velmi dávné minulosti v oblasti Sluneční soustavy.
Pokud je naděje, že život přišel ze Sluneční soustavy, budeme pokračovat v hledání až na samý okraj Sluneční soustavy.

Stále ale musíme brát na vědomí, že na naší Zemi zůstaly artefakty po dávné inteligentní civilizaci, které
lidé v době kamenné nebyli schopni vytvořit.
Zůstává nezodpovězená otázka, jak dlouho mohly artefakty vydržet, aby zůstaly dodnes nepokoškozené..

AU = astronomická jednotka (astronomical unit) vzdálenost Země-Slunce = 150 milionů km
ly = Světelný rok (značka jednotky ly light-year) je jednotka vzdálenosti používaná v astronomii.


1. Oblasti Sluneční soustavy
Vzdálenosti ve Sluneční soustavě Abychom se zorientovali, kde můžeme ve Sluneční soustavě hledat stopy života, uvádím přehledně strukturu Sluneční soustavy včetně vzdáleností v jednotkách AU a extrémní oběžné dráhy, abychom mohli sledovat pohyb vesmírných objektů a posoudit, jakými prostředky je možné uvedené vzdálenosti překonat, viz obr.5.

  1. Hlavní pás - oblast asteroidů mezi Marsem a Jupiterem 2 až 4 AU. Ten jsme probrali v dílech civilizace26 a civilizace27
  2. Konec vnitřní oblasti - 30 AU od Slunce - planeta Neptun
  3. Kuiperův pás - oblast ve Sluneční soustavě, která se nachází za dráhou Neptunu ve vzdálenosti 30 až 55 AU od Slunce. Viz obr.1 a 5 a odstavec 2 Kuiperův pás.
  4. Rozptýlený a oddělený disk - Vzdálená oblast Sluneční soustavy, která je řídce osídlena ledovými planetkami - 30 - 120 AU - nejvzdálenější a nejchladnější tělesa SS a prolíná se s Kuiperovým pásem. Tělesa v odděleném disku nejsou pod vlivem planet. Největším objektem je trpasličí planetka Eris ve vzdálenosti 97 AU, obr.4, viz dále.
  5. Heliopauza - oblast (rozhraní), kde přestává působit sluneční vítr - 100 - 150 AU.

    Oortův oblak
  6. Oortův oblak Oortův oblak je hypotetický kulovitý oblak komet na okraji naší Sluneční soustavy ve vzdálenosti 1000 až 125 000 AU, to jsou 2 světelné roky, přesné hranice jsou nejasné. Existuje několik planetek, které jsou obvykle zařazovány do Oortova oblaku. Jsou to především 2000 CR105, 2008 KV42 a Sedna. Vzdálenost Sedny od Slunce se pohybuje mezi 76,1 a 900 AU. Vysvětlení dále.

Informace pro zájemce:
Velký rozruch mezi astronomy i veřejností vzbudil objev tělesa, které je dosud nejvzdálenějším objektem, jaký byl v našem planetárním systému zaznamenán. Planetka byla nazvána Sedna a těleso objevili 14. listopadu 2003 astronomové Mike Brown, Chad Trujillo a David Rabinowitz na Observatoři Palomar poblíže města San Diego v Kalifornii (USA).

V době objevu byla pro svou velikost 1800 km považována za desátou planetu, ale v r. 2006 v Praze na kongresu Mezinárodní astronomické unie byla zařazena do kategorie trpasličích planet. Zůstalo pouze 8 planet.
Dráha Sedny má perihélium-přísluní 76 AU v Kuiperově pásu a afélium-odsluní 900 AU daleko za Kuiperovým pásem. V současné době je toto těleso vzdáleno od Slunce 90 AU, tedy třikrát dále než Neptun či Pluto, viz obrázek 4.

Poloha Planetky není ani v Kuiperově pásu, ani v Oortově oblaku. Proto astronomové zavedli kompromisní kategorii těles vnitřního Oortova oblaku od 120 AU do 1000 Au. A tam se Sedna nachází.

Oortův oblak Na obrázku 4 popíšu vztah Sedny a planetárního systému Sluneční soustavy:
- Na obrázku 4a je hlavní pás vnitřní oblasti s oběžnou dráhou Marsu a Jupiteru. Mezi nimi je béžovou barvou označen Hlavní pás asteroidů.
- Na obrázku b je Hlavní pás zobrazen s oběžnými drahami Saturnu, Uranu a Neptunu (modrá), jehož oběžná dráha je zároveň poslední planetou vnitřní oblasti Sluneční soustavy.
- Dále je na obrázku b Kuiperův pás s trpasličí planetou Pluto, který se na oběžné dráze pohybuje od spodní do horní hranice Kuiperova pásu.
- Vpravo nahoře na obr. b vidíme červenou planetku Sedna, která je ve vnitřním Oortově oblaku.
- Na obrázku c je zobrazen vnitřní Oortův oblak, uprostřed v poměru planetární soustavy k Oortovu oblaku, kolem které je v protáhlé elipse oběžná dráha planetky Sedna. Na okraji od vzdálenosti 1 000 AU je světle modrý Oortův oblak do vzdálenosti 125 000 AU, to jsou 2 světelné roky - ly.
- Na obrázku d je solární systém, který obíhá planetka Sedna - červená elipsa. Doba oběhu je 12 500 let.

Byly objeveny ještě další 2 planetky v menší vzdálenosti. Předpokládá se, že existují další planetky nebo planety, po kterých se pátrá. Planetku Sedna vyfotil Hubbleův dalekohled, čeká se na snímky z Webbova dalekohledu. Nejvzdálenější polohy ze všech sond dosáhla sonda Voyager 1, obr.5, vypuštěná v roce 1977 a nyní je ve vzdálenosti 156 AU, stále je v kontaktu a letí dále.

7. Náš solární systém končí v místech, kde se gravitační vliv Slunce vyrovnává s gravitačním vlivem okolních hvězd ve vzdálenosti 125 000 AU, to jsou 2 světelné roky. Nejbližší dvojhvězdou je Proxima Centauri s planetární soustavou vzdálenou 4,37 ly. U Proximy byla roku 2016 v obyvatelné zóně objevena exoplaneta, svou velikostí podobná Zemi, která byla označena Proxima Centauri b. O tom bude řeč někdy příště.

2. Kuiperův pás

Poznámka:
Protože se umíme podle 1. části dobře v solárním systému orientovat, popíšu Kuiperův pás na obrázku 1, abychom měli představu, kde se objekty nacházejí.
Kuiperův pás

Na obrázku 1 je poloha objektů zobrazena v měřítku astronomických jednotek AU, přičemž nula se v obou souřadnicích protíná na Slunci. Svislými přímkami jsou zobrazeny krajní meze výskytu Kuiperova pásu. Tělesa vlastního Kuiperova pásu jsou označena zelenými tečkami. Objekty Rozptýleného disku jsou označeny oranžovými tečkmi a nacházejí se až do vzdálenosti 100 AU. Nejvzdálenější trpasličí planetou je Eris v současné vzdálenosti 90 AU vpravo nahoře. 4 vnější planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou označeny modře. Hlavní pás asteroidů je označen růžově.

V Kuiperově pásu je další oblast, kde budeme hledat stopy života. Je tam mnoho těles různých velikostí. Aby naše pátrání mělo smysl, budeme posuzovat pouze objekty, o kterých existuje dostatek znalostí. Jak uvidíme, i u nich je rozsah vědomostí omezený. Zaměříme se proto na trpasličí planety na obrázku 8. Trpasličí planeta Ceres je v pásmu asteroidů. Trpasličí planety




Pluto
Pluto byl objeven roku 1930 jako 9. planeta. Po změně definice pojmu "planeta", ke kterému došlo během 26. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006, byl zařazen mezi trpasličí planety a plutoidy.
Podle této bývalé planety se také proto čtyři trpasličí planety nacházející za oběžnou drahou Neptunu vžilo označení plutoidy. Srovnání velikosti

Pluto má průměr zhruba o 1000 km menší než Měsíc Země s průměrem 2380 km. Je největším objektem Kuiperova pásu. Průzkum Pluta je velmi obtížný pro jeho velkou vzdálenost a malou světelnost. Signál od Pluta letí na Zemi 4,5 hodiny. Nejpodrobnější údaje přinesla sonda New Horizons v roce 2015. Pluto obíhá po vysoce výstřední a nakloněné dráze. Jeho vzdálenost od Slunce se pohybuje mezi 30 a 49 AU.

Sruktura
Struktura planetky Pluto
Pluto se podobně jako i další objekty Kuiperova pásu skládá především z kamenných materiálů a ledu.
Astronomům se podařilo změřit, že povrchová teplota Pluta činí 43 Kelvinů, (tj. −230 °C). Následkem rozpadu radioaktivních prvků je možné, že se tak vytváří na rozhraní mezi jádrem a pláštěm podpovrchový oceán z tekuté vody. To je předpoklad, protože není prokázáno, že se vyvine dostatečně vysoká teplota k rozpuštění ledu. Odhaduje se, že jeho tloušťka by mohla činit 100–180 km.

Atmosféra
Atmosféra Pluta je tvořena tenkou dusíkovou slupkou obsahující malá množství metanu a oxidu uhelnatého. Tyto tři prvky se do atmosféry uvolňují ze zmrzlého povrchu. Atmosférický obal je přibližně 60 km silný.

19. ledna 2006 odstartovala na první průzkumnou misi v Kuiperovu pásu sonda New Horizons. Sonda stále pokračuje v průzkumu planetek Kuiperova pásu. Ovládání a vyhodnocování je velmi obtížné, sonda komunikuje v 12 hodinových blocích a signál k Zemi doletí za více než 4,5 hodiny. Tělesa Kuiperova pásu, Rozptýleného disku, Hillsova oblaku (vnitřní Oortův oblak) a Oortova mračna se souhrnně nazývají transneptunická tělesa.

Podmínky pro život
Již pohled na životně důležité podmínky nás vede k závěru, že drastické podmínky na trpasličí planetě Pluto neumožňují život ani v nejjednodušších formách.

Eris
Trpasličí planeta má mezi plutoidy zvláštní postavení. Je zařazována do Kuiperových objektů, ale přitom leží daleko za hranicemi Kuiperova pásu, v současnosti 90 AU od Slunce, viz obr.1. Eris je součástí Rozptýleného disku, který se prolíná s Kuiperovým pásem. Je druhým největším, ale nejtěžším objektem v Kuiperově pásu. Má uznaný průměr 2323 km.
Je skoro stejná jako Pluto, o něco menší, ale hmotnější o 27%.
Průzkum je velmi obtížný, zatím ho žádná sonda nenavštívila, proto jsou údaje pořízeny pouze pozemními teleskopy. Spektroskopický průzkum ukazuje, že vrchní vrstvu tvoří tuhý metan, který však obsahuje značné množství pevného dusíku. Charakter spekter naznačuje, že hlubší vrstvy ledové pokrývky obsahují čistší metan, zatímco povrchové jsou více znečištěny pevným dusíkem.

Podmínky pro život
Podmínky pro život jsou podobné jako u trpasličí planety Pluto a Neptunova měsíce Tritonu, to znamená pro život zcela nevhodné.

Další trpasličí planety Kuiprova pásu

Makemake - obíhá Slunce ve vzdálenosti 38–53 AU, tedy jen o málo dále než Pluto. S průměrem 1300–1900 km je třetí největší trpasličí planetou po Plutu a Eris. Toto těleso je relativně jasné, po Plutu jde o nejjasnější transneptunické těleso. Atmosféra je v perihéliu-přísluní plynná v aféliu-odsluní zmrzlá, proto má velké albedo-odrazivost. Informace jsou minimální, pouze z Hubbleova teleskopu.

Haumea - Má extrémně protáhlý tvar elipsoidu a je mezi transneptunickými tělesy jedinečný, viz obrázek 8. Neexistují zatím (narozdíl od Pluta) ani žádná přímá měření těchto rozměrů. Ty jsou stanoveny výpočtem. Haumea se skládá z křemičitých minerálů. Roku 2005 dalekohledy Keck a Gemini získaly světelná spektra Haumey, která svědčila o přítomnosti krystalického ledu.

Tímto jsme se dostali na konec průzkumu Kuiperovy oblasti.

Při zkoumání podmínek pro existenci života jsme dospěli k závěru, že čím dále od Slunce, tím jsou podminky pro vznik nebo uchování života méně příznivé.
Indikovali jsme trpasličí planetu Sedna jako nejvzdálenější objekt Sluneční soustavy v Oortově oblaku na základě doposud získaných informací z astronomického výzkumu.
Příště budeme pátrat v krajních oblastech Sluneční soustavy, jestli přece jen nějaké vzdálené planety neexistují.
Někdo ty artefakty na Zemi musel vytvořit, když existují.


----- Mojmír Štěrba -----