Cheops stavitelem
?
Předkládám simulační model stavby Velké pyramidy


A

Menu-volba témat

29
Hledáme devátou planetu

Zdroj: Nikola Tesla:„Co jeden člověk nazývá bohem, jiný nazývá fyzikálními zákony.“

V dílu Civilizace 28 jsme hledání života opustili na konci vnitřní oblasti Sluneční soustavy.
S jakým výsledkem? Našli jsme nejvzdálenější objekty Sluneční soustavy, které bylo možné sledovat optickými teleskopy Hubbela.

Pokud je naděje, že život přišel ze Sluneční soustavy, budeme hledat devátou planetu až na samý okraj Sluneční soustavy.

Stále ale musíme brát na vědomí, že na naší Zemi zůstaly artefakty po dávné inteligentní civilizaci, které lidé v době kamenné nebyli schopni vytvořit..

AU = astronomická jednotka (astronomical unit) vzdálenost Země-Slunce = 150 milionů km
ly = Světelný rok (značka jednotky ly light-year) je jednotka vzdálenosti používaná v astronomii.
afélium - odsluní perihélium - přísluní


1. Oblasti Sluneční soustavy

Vzdálenosti ve Sluneční soustavě Vzdálenosti ve Sluneční soustavě Abychom se zorientovali, kde můžeme ve Sluneční soustavě hledat stopy života, zopakujeme si přehledně strukturu Sluneční soustavy včetně vzdáleností v jednotkách AU a extrémní oběžné dráhy, abychom mohli sledovat pohyb vesmírných objektů a posoudit, jakými prostředky je možné uvedené vzdálenosti překonat, viz obr.1 a 2.

Přehled vzdáleností:
Hlavní pás - oblast asteroidů mezi Marsem a Jupiterem 2 až 4 AU. Ten jsme probrali v dílech civilizace26 a civilizace27 Konec vnitřní oblasti - 30 AU od Slunce - planeta Neptun Kuiperův pás - oblast ve Sluneční soustavě, která se nachází za dráhou Neptunu ve vzdálenosti 30 až 55 AU od Slunce. Viz obr.1 a 5 a odstavec 2 Kuiperův pás. Rozptýlený a oddělený disk - Vzdálená oblast Sluneční soustavy, která je řídce osídlena ledovými planetkami - 30 - 120 AU - nejvzdálenější a nejchladnější tělesa SS a prolíná se s Kuiperovým pásem. Tělesa v odděleném disku nejsou pod vlivem planet. Největším objektem je trpasličí planetka Eris ve vzdálenosti 97 AU. Heliopauza - oblast (rozhraní), kde přestává působit sluneční vítr - 100 - 150 AU. Oortův oblak je hypotetický kulovitý oblak komet na okraji naší Sluneční soustavy ve vzdálenosti 1000 až 125 000 AU, to jsou 2 světelné roky, přesné hranice jsou nejasné.


NASA vydala prohlášení, že devátá planeta Sluneční soustavy existuje

V roce 2016 astronomové z Kalifornského technického institutu Caltech, Konstantin Batygin a Mike Brown publikovali studii, která zkoumala elipsovité dráhy šesti známých objektů v takzvaném Kuiperově pásu a Odděleném disku. Jedná se o vzdálenou oblast ledových těles, které se táhnou od Neptunu směrem ven k mezihvězdnému prostoru. Jejich zjištění ukázalo, že všechny tyto objekty Kuiperova pásu mají eliptické dráhy, které směřují stejným směrem a jsou nakloněny o 30 stupňů směrem dolů v porovnání s rovinou, ve které se pohybuje všech osm planet v naší soustavě. To je dokumentováno na obr. 3.
Vzdálenosti ve Sluneční soustavě
Na základě těchto zjištění se dnes téměř s jistotou předpokládá, že existuje devátá planeta, která tato tělesa ovlivňuje.


Kde se devátá planeta nachází a jak je veliká
Devátá planeta je také odpovědí na to, proč objekty Kuiper Belt mají svou oběžnou dráhu v opačném směru než všechna ostatní tělesa v solárním systému. „Žádný jiný model nedokáže vysvětlit podivnost těchto oběžných trajektorií s vysokým sklonem,“ uvedl Batygin. Dráha planety Devět by měla být velmi protáhlá s excentricitou 0,6. Nejblíže se tak ke Slunci dostane na vzdálenost 200 AU, nejdál se pak dostane asi 1 200 AU daleko. Podle gravitačních účinků na okolní tělesa je zhruba desetkrát hmotnější než Země.

Co na to říká český astronom RNDr. Jiří Grygar?
Odpověď je jednoduchá:
RNDr. Jiří Grygar říká, že žádná planeta Devět neexistuje.

RNDr. Grygar pro svoje tvrzení uvedl následující argumenty a redakce časopisu Technet je položila profesoru M.Brownovi a spoluautorům projektu, objevitelům šesti objektů v Kuiperově pásu, který odpovídá následeně:
Podrobnosti: https://www.idnes.cz/technet/vesmir/grygar-pluto-devata-planeta.A160602_131016_tec_vesmir_kuz


1. RNDr. Grygar : Proč ji neobjevila družice WISE?
Profesor Brown:
Podle našeho rozboru pravděpodobnost objevu planety touto družicí je zanedbatelná, protože není schopna tak málo vyzařující těleso vůbec zaznamenat.
RNDr. Grygar : Na okraji Sluneční soustavy není dost materiálu
Spíše by setrvačností unikla dávno ze Sluneční soustavy jako "nomád" (planeta nevázaná na hvězdu).

Profesor Brown:
Autoři odpověděli, že souhra procesů, které devátou planetu stihly zabrzdit ve Sluneční soustavě, je delikátní, ale uvedli jako příčinu případného zbrzdění zbylý protoplanetární plyn, anebo plyn mezi zárodky planet v období jejich vzniku.
RNDr. Grygar : Hledání bude extrémně pracné
Profesor Brown:
Prof. Brown je však optimista a tvrdí, že k tomu stačí jen 16 celých nocí rozestřených po dobu pěti let, tak to si ještě počkáme.

K čemu jsme došli

Rozhodně se nestavíme do role soudců mezi astronomy. Jen můžeme doufat, že RNDr. Grygar výzkumníkům objektů Oortova oblaku a Kuiperova pásu profesoru Brownovi a jeho spolupracovníkům neudělí
"Zlatý bludný balvan spolku "Sisyfos"
za matení veřejnosti o astronomii planet Sluneční soustavy.

Výzkum vesmíru byl většinou závislý na úrovni technologie vědeckých přístrojů a úsilí astronomů. Všech 6 trpasličích planet a dalších objektů vnějšího pásma Sluneční soustavy bylo objeveno v posledních 10 letech právě týmem M. Browna. Každý objev většinou začal indikací a výpočtem vzájemného působení gravitačních sil vesmírných objektů, následně výpočtem pravděpodobné dráhy, zaměřením teleskopy a výzkumnými sondami.

Já tento proces respektuji a věřím, že výzkumníci profesora Browna nehledali senzaci, ale usilují o pokrok ve zkoumání vesmíru. Věřím, že planeta Devět bude objevena tak, jako byly objeveny do nedávna neznámé objekty.
Všimněte si, že na obr. 1 a 2 je výzkum Oortova prostoru je na samém začátku od Heliopauzy 100 až 120 000 AU je prázdný a čeká na průzkum.

Jaké jsme našli podmínky pro existenci života

Jsme na konci Sluneční soustavy a podmínky pro vznik a uchování života jsou mizivé. I když by se našla devátá planeta někde v Oortově prostoru, tak vzhledem ke vzdálenosti od Slunce, někde za oblastí Heliopauzy, by se jednalo o zmrzlý objekt, jak to vidíme na objektech podle současných poznatků v Kuiperově pásu, nevhodný k životu jak ho známe z pozemského života.

Hned se nabízí otázka: Je možný život založený na jiných fyziologických principech než náš pozemský?
Stačí se podívat na Mariánský příkop v Tichém oceánu do hloubkiy 8 000 až 10 000 m pod hladinou. Žijí tam ryby v absolutní tmě, pod obrovským tlakem viz Život v hlubinách

Současná biochemie prokazuje, že život je možný tam, kde existuje fotosyntéza. Fotosyntéza

Je to složitý biochemický proces, dodnes ještě úplně neprozkoumaný, při kterém dochází k reakci vody a oxidu uhličitého + slunečního záření a k tvorbě složitých, energetických sloučenin ve formě sacharidů + kyslíku.
Fotosyntéza probíhá i ve tmě t.zv. temnostní fáze s využitím produktů oxygenní fáze,o tom viz fotosyntéza.

Sumárně pak můžeme celý proces oxygenní fotosyntézy vyjádřit základní rovnicí (pro maturanty):

6CO2+12H2O + sluneční záření = C6H12O6+6O2+6H2O

Z ní je zcela zřejmý nezastupitelný význam fotosyntézy pro udržení života na naší planetě. Zbytky organismů, které žily v dávné minulosti vytvořily ropu, která by bez fotosyntézy nevznikla. Fotosyntéza může existovat ve vodě do hloubky 200m, prostřednictvím řas a sinic, ale i ve větších hloubkách prostřednictvím bakterií.

Naše pátrání po životě ve Sluneční soustavě skončilo neúspěšně.
Přesto zůstalo mnoho artefaktů po inteligentní civilizaci, po které budeme nadále pátrat.
Ne všichni astronomové odmítají pátrání po dalších planetách Sluneční soustavy a planetách jiných sluncí.
O tom zase příště.
Uvedeme jak Sumerové popisují své znalosti o Sluneční soustavě v klínopisných tabulkách a dokonce kontakty s náštvěvníky z vnějšího světa.


----- Mojmír Štěrba -----