Cheops stavitelem
?
Předkládám simulační model stavby Velké pyramidy

A

Menu-volba témat

B23
Co nám řekly experimenty, nálezy a měření -
přeprava


Přeprava - kritická fáze stavby
Na stavbu pyramidy vždycky bylo potřeba přepravit a zvednout do odpovídající výše velké množství materiálu na různých úrovních.:
- Úlomky kamene z okolí stavby nebo původem od jinud bylo možné přepravovat na krátkou vzdálenost přenášením nebo na saních tažených lidmi nebo dobytkem. Naložili tolik, kolik uvezli nebo kolik uvezla loď.
. Bylo to pro potřeby vytvoření přístupové cesty, základů pyramidy nebo rampy. To bylo např. v případě tvorby základu Chefrénovy pyramidy, který měl přirozený sklon 3° až 6°, a ten musel být vykompenzován. Ve směru na jihovýchod musela být hornina výšky 10 m odtěžena, vyložena silným zdivem a odnesena na severozápad. Slušný výkon i pro dnešní firmu. Podobně to probíhalo i u dalších pyramid.
. Další vynášení probíhalo při přepravě vápencové směsi v koších k pyramidě a odtud na místo tvorby bloku, obr.11 a 13.
Cesty k pyramidě Příprava stavby

- Sušné cihly z nilského bláta se přenášely ručně nebo na saních při tvorbě hliněných ohrad v 1. a 2. dynastii a v dynastiích střední říše. Vytvářely se ohromné hliněné stavby, nikoliv do výšky. Vždy se vytvářely cihly do forem různých velikostí kvůli stabilitě. Takto se vytvářely i cihly nebo bloky geopolymerizací. Viz obrázek 11 a 13.
- Celé bloky hmotnosti do půl tuny
Bylo je možné přenést a vyzvednout ručně, hlavně v době 5. dynastie a později. K tomu uvádíme levý obrázek Veserkafovy pyramidy z 5. dynastie, z kterého je patrná malá velikost bloků.
Pravý snímek je z experimentu se stavbou minipyramidy s vlečením půltunového kvádru. Vleče ho celkem 9 lidí.

Při stavbě Džoserovy pyramidy byly použity menší bloky do půl tuny různých velikostí. Na vápencové plošině jsou vrstvy křemičitého vápence a slínového vápence. Kvádry z křemičitého vápence se jen velmi obtížně opracovávají, proto byly použity pouze kvádry pravoúhlých tvarů, použité v ohradní zdi nebo v pohřebním komplexu, kam se dopravovaly na saních. Pro stavbu Džoserovy pyramidy se používaly geopolymerové kvádry ze slínového vápence různých rozměrů, kam se vynášely ve formě substrátu v koších a pěchovány do forem nebo se vápencové cihly vyráběly mimo pyramidu jako původně hliněné a ručně se vynášely na pyramidu.
5. dynastie Veserkaf 5. Přeprava do půl tuny

Bloky do 1 tuny by uneslo 5 lidí na kratší vzdálenost eventuálně na saních po rovině s třemi tahouny. Takovéto menší kvádry byly použity i při stavbě Džoserovy pyramidy. Ty byly vytvořeny podobně jako při tvorbě nepálených cihel s tím rozdílem, že se do forem vkládala vápencová směs a cihly se potom odnášely na stavbu. Zde však byly použity i větší kvádry a tady již manipulece byla obtížná, o jejich přemisťování později.
Bloky hmotnosti do 2,5 tuny se přepravovaly z lomu v blízkosti pyramidy po vybudované cestě a vybudovaných rampách pomoci lidských a dobytčích spřežení. K tomuto tvrzení nemáme ze 3. a 4. dynastie žádné doklady, protože neexistují, dochované obrázky jsou z doby o 1000 let později ze střední a nové říše a bohužel se uvádějí jako důkaz přepravy ve staré říši. Dvoutunový blok údajně utáhlo 6 lidí, do rampy se stoupáním 8,6 až 20 %, ale bylo to velmi proměnlivé podle přírodního podloží.
Boky hmotnosti 5 až 15 tun jsou vápencové kvádry na stavbu Královniny komory, Velké galerie a částečně na odlehčovací komory Královy komory. Je jich 500 a pocházejí z lomů na plošině Gíza nebo z lomu Tura. Jejich přeprava není jednoduchá, ale uskutečňuje se pomoci saní a lidského spřežení.
Bloky hmotnosti 15 tun z lomu Tura, používané pro vnější obklad pyramidy, je jich 100 000. Tady již jde do tuhého. Pohádky o tom, že to dělníci nějak vezmou a přestěhují to až na vrch pyramidy neobstojí.

Žulové bloky hmotnosti 2 až 63 tun z lomu Asuán.
Žulových bloků bylo 172 + 22 vápencových bloků. Jejich přeprava je klíčová pro stavbu pyramidy. Podrobně o přepravě žulových kvádrů je uvedeno v A19. Přesun z přístaviště do výšky stavby Královy komory na pyramiádu popisujeme v tomto dílu. V dílu B12 egyptolog M. Lehner uvádí nově nalezený dokument z doby 3. a 4. dynastie přístav Wádí al-Jarf, přes který byly dopravovány uvedené suroviny zejména bílý vápenec z lomu Tura, 12 km od Gízy, podle dokumentu jedna cesta trvala 3 dny.
5. Přeprava obložení Mark Lehner v knize Pyramidy uvádí že neopracované bloky vápence byly přepraveny z lomu Tura na opačném břehu v pohoří Moqattam lodí a přesunuty na saních a umístěny na plošinu pyramidy.
Koment:
V pořadu BBC se svou splupracovnicí nepředvádí práci s dlátem, ale broušení křemičitým pískem malého kvádru 0,8 m vysokém. Teprve zde si pan Lehner nechal vytvořit 2 měděná dláta, aby si mohl vyzkoušet jak to "odsejpá". Do této chvíle tvrdil, jak je to snadné.
Úmyslně uvádím obrázek skutečného 15 tunového kvádru v porovnání se sedícími postavami, abychom si udělali předsatavu, jak by bousili 1,5 m vysokém kvádru. Proč pan Lehner nepředvedl opracování právě tohoto kvádru?
Pan Lehner v knize Pyramidy dokonce uvádí, že kvádry byly přepravovány neopracované, tedy o 40% těžší to znamená hmotnosti 20 tun.
Náročnost přepravy je uvedena v dílu A22

Podle Houdina se kvádry opracovaly a leštily s milimetrovou přesností, očíslovaly podle pořadí, jak byly ukládány - jako kdyby byly z polystyrenu.
Nejschůdnější byla představa lodní přepravy vápencové drti, ze které se po převozu vyrobily kvádry z geopolymeru.

Cesta vzhůru
Do přístaviště Gíza nebo v okolí byly v průběhu 20 roků výstavby Cheopsovy pyramidy dopravovány většinou lodí 15 tunové kvádry pro obložení Cheopsovy pyramidy a žulové kvádry o hmotnosti 30 až 63 tun. Nyní nezáleží na tom, jestli byly vytesány v lomu nebo vytvořeny jako geopolymery.

Zůstává tu fakt, že v intervalu 1 hodiny musely být kvádry dopravovány na začátek rampy na Cheopsovu pyramidu a dále na plošinu pyramidy a zvedány postupně až na nejvyšší vrchol pyramidy.

Je tu otázka, jak 15 až 63 tunové kvádry byly dopravovány k rampě. Pierre Houdin vlastním výzkumem zjistil, že od tehdejšího přístaviště vedla 23 m široká zpevněná cesta směrem k ještě neexistující Cheopsově pyramidě. Délka cesty byla 500 m s výškovým rozdílem 43 m, což činilo sklon 8,6%. Piere Houdin uvádí stejný sklon rampy na pyramidu 8,6%. To ale neodpovídá skutečnosti. 320 m dlouhá rampa do výšky základu Královy komory 43 má sklon 13% a to už je pro vlečení žulových monolitů nepřekonatelná překážka.

Prvotní úkol pro přepravu z přístavu k pyramidě je vytvořit cestu s pevným podkladem a dostatečně širokou pro cestu nahoru a návrat dolů. Rampu bylo možné vytvořit pouze jižním směrem od pyramidy a postupně by se zvyšovala podle růstu pyramidy. Vidíme, že se jedná o stoupání 8,6% a to je pro kvádry nad 15 tun nad lidské možnosti. Při vytažení kvádru 60 tun při sklonu 8,6% by bylo potřeba 600 tažných mužů. Každý stupeň nad 8,6% znamená zvýšit počet mužů o 200.

Egyptolog Mark Lehner
napsal knihu The Complete Pyramids za kterou obdržel cenu Americké archeologické společnosti. Je mimořádným pracovníkem Orientálního ústavu Chicagské univerzity Harvardského semitského muzea.

Jak si představuje pan Lehner vytažení kvádrů na pyramidu:
Vlečení kvádů Kvádry táhnou na saních dělníci po připravené 500 m dlouhé cestě z přístaviště na začátek nejvýše 300 m dlouhé rampy na pyramidu. Na obrázku táhnou 2,5 tunový kvádr. Pan Lehner si představuje vlečení mnohatunových kvádrů jak je patrné z obrázku, ale s tím rozdílem, že místo uvedených 20 tahounů by jich muselo být pro 21 tunových kvádrů z Tury alespň 200 a takováto spřežení by se na cestu vešla 2. Když by zrovna přišla zásilka žuly z Asuánu, tak by se na cestu vešlo sotva jedno.
A pořád tady straší fakt, že každou hodinu by musel být na startu další kvádr.
Při tom nebere v úvahu, že se musely přesunout leštěné 6,5 tunové kvádry pro Velkou galerii a Královninu komoru, ať už z lomu Tura nebo z místních lomů.
A pak by na začátku rampy nastal kolaps. Jednak saně by se musely otočit i s nákladem o 90° a na rampu by vstupovaly každé 3 minuty saně s 2 tunovými kvádry ze sousedního lomu a střetly by se s kvádry z přístavu se stovkami tažných dělníků. Rampa mohla mít maximální délku 320 m do výšky 30 m na úroveň Královniny komory se sklonem 10%, na začátek Královy komory do výšky 43 m je sklon 13,6%. Delší být rampa nemohla kvůli prodloužení a spádu pokračovat do pouště. Z ostatních stran vůbec není možné rampy stavět kvůli terénu. Jak by stavba pokračovala nad uvedenou výšku již pan Lehner neuvádí. Na plošině pyramidy by se kvádry obrušovaly, seřezávaly v úhlu 52° a leštily. Z toho by byl minimálně 30% odpad. O tom viz. B22. Jak by pyramida rostla, nemohla by se prodlužovat rampa a 10% stoupání je nepřekročitelné pro lidskou sílu.

Koment:
Co k tomu dodat? Uvedený způsob přepravy kvádrů na pyramidu není uskutečnitelný, protože rampa nekončí na vrcholu pyramidy.



Architekt a egyptolog Jean-Pierre Houdin
Jean-Pierre Houdin a Bob Brier napsali knihu -
Tajemství Velké pyramidy
Houdin je zastáncem technologie měděné dláto, doleritová koule. Vytvořil velmi podrobný model stavby Cheopsovy pyramidy s prostředky tehdejší doby

Jak si představuje Jean-Pierre Houdin vytažení kvádrů na pyramidu
Piuerre Houdin vlastním průzkumem zjistil, že od přístaviště vedla vedla k pozdější pyramidě 23 m široká cesta, pozdější královská cesta od údolního chrámu k hornímu faraona Chefréna viz levý obrázek. Předpokládá, že to původně byla rampa pro přesun velkých kvádrů při stavbě Cheopsovy pyramidy.
Vlečení kvádů Houdin Vlečení kvádů Houdin
Po té cestě se vytahovaly kvádry od přístaviště k začátku rampy. Na pravém obrázku je červeně označena trasa z přístavu k začátku rampy a modrá trasa po rampě na pyramidu dlouhá 320 m do výšky 43 m na úroveň stavby Královy komory. Ovšem sklon uvedené rampy je nikoliv 8,6%, jak uvádí pan Houdin, ale 13,3%, což je nepřekonatelné i pro mnohem menší kvádry. Znamená to neustále kulatinu přenášet ze zadu dopředu a podkládat. Tam již by se stovky tažných dělníků nevešly. Pan architekt Houdin předpokládá, že až 63 tunové kvádry byly transportovány na dřevěných válcích z kulatiny z tvrdého cedrového dřeva, viz levý obrázek. Všimněte si, že náklad na kulatinách je vlečen na laně směrem nahoru. To je vynález pana Houdina, na konci cesty je 20 m hluboká jáma, do které se spouští protizávaží a tím se závaží na laně posunuje nahoru a táhne náklad.

Koment:
Tento způsob přepravy nebyl ani v náznacích experimentálně prokázán a můžeme ho považovat za pouhou spekulaci. Nehledě k tomu, že tímto používá pricip kladky, který byl známý až o 1000 roků později. Přesto má pan Houdin mnoho obdivovatelů.

Vlečení kvádů Houdin

----- Mojmír Štěrba -----