A17
Králova komora

Motto: Werner Jäger:Skutečnost nekončí tam, kde končí naše vědomosti o ní

V minulých dílech A14 , A15 a A16 jsme se seznámili s Královninou komorou, tajnými dutinami, chodbami a šachtami a její stavbou. Dnes postoupíme na stavbu Královy komory. Vědomosti o tom, jak se Velká pyramida stavěla, ukládal stavitel do tajných komor. Dále pokračoval v přípravě na stavbu Královy komory. Nejdříve se s komorou seznámíme a potom budeme stavět.

Prohlídka Královy komory

Do Královy komory vysoupíme z horní části Velké galerie. Překonáme velký schod 1 m vysoký, na něm se musíme sehnout na 1,1 m a vstoupíme do předkomory, kde se můžeme postavit před kamennými bloky z červené žuly (obr. 2) zavěšených na kládách na úroveň vstupu do komory, které bylo možné spustit a zabránit vstupu. Zde končí vápenec a začíná království žuly. Při dalším postupu se opět sehneme a vstoupíme do Královy komory. Zde se nám na obr. 3 objeví celkový pohled do Královy komory směrem k západu.

Předkomora

Králova komora je celá postavena ze žuly. Má rozměry: v=5,7 m, podlaha 10,3×5 m. Zdi a podlaha Královy komory tvoří 120 bloků různých velikostí. Žula je červená, skládá se z granulí křemene, slídy a živce pocházející z Asuánu. Strop tvoří 9 ohromných žulových trámů až 63 tun těžkých (nikdo to přesně nezvážil), celkové váhy 630 tun.

Jak byly kvádry spojovány
Na detailních záběrech na origináních fotografiích si můžeme ověřit, jak skutečně probíhaly spáry žulových kvádrů v Králově komoře. Horizontální ani verikální spáry nejsou v jedné rovině. Důvodem bylo opatření proti následkům zemětřesení. Dokladem je, že i při velkém zemětřesení v roce 1301 se kvádry do dneška ani nepohnuly. Kvádry byly spojovány jemnou křemičitou maltou.
Při stavbě z technologického hlediska nebylo možné kvádry dorovnávat posouváním, ale musely být uloženy shora na definitivní místo uložení. Kvádry jsou dokonale pravoúhlé, což je dosažitelné pouze s přesnými laserovými měřidly, jinak by komoru nepostavili. Je to patrné i na celkovém pohledu do komory na obr. 3. Při takových hmotnostech nebylo možné nějaké přitesávání, přibrušování, na zvětšeném záběru je patrné, že kvádry byly vytvořeny jednorázovým řezem nebo vytvořeny z žulového substrátu.

Stropní trámy odlehčovacích komor mají hmotnost 27 až 63 tun, jsou uspořádány od severu k jihu na vápencových podpěrách. Od podlahy komory k podlaze 5. odlehčovací komory je 17 m. Všimněme si, že kvádry jsou odděleny bílou spárou. Je to způsobeno jemným nánosem tvrdé křemičitanové malty, která stavbu velmi zpevňuje. Jediným artefaktem je žulová schrána (truhlice) rozměru 2×0,7×1 m z červené žuly vážící 3,75 tuny, obr. 4, která má jiný odstín (ten je také ovlivněn různým osvětlením) než okolní zdi a podlaha. Truhlice byla nalezena prázdná, bez nápisů.

Na obrázku 9 je uvedena celková situace Královy komory a šachet.
Na severní a jižní stěně (obr.6) je otvor 20×20 cm severní větrací šachty, pod ním je vstupní otvor do komory. Větrací šachty severní a jižní byly pod úhlem 45° a dosahovaly délky 60 m až na povrch a byly úplně průchodné.

Šachty objevil plukovník Vyse roku 1837 a při prohledávání šachty našel u povrchu pyramidy plochou železnou desku 30×10 cm silnou 0,65 mm, která tam byla ponechána během výstavby pyramidy. Doba železná se v Egyptě datuje až od roku 650 př.n.l. K tomu se egyptologové raději nevyjadřují kromě Flinderse Petrieho:

Sir Flinders Petrie: Železná deska ze šachty z Královy komory je autentická bez jakýchkoliv pochybností.

Koment:
Již jenom vyrobit tak tenkou desku ze železa je technologicky velmi náročné a vyžaduje to precizní technologické zařízení.

Příprava stavby
Jaké byly k dispozici možné technologie: Dosud jsme se stavitelem řešili výstavbu objektů pyramidy jako chodby, šachty, Velkou galerii, Královninu komoru. Tyto objekty byly stavebně velmi náročné, ale byly z vápence. Nyní před stavitelem stojí nový úkol podle požadavku panovníka.

Králova komora z žuly.

Stavitel má k dispozici má 2 technologie :

Před stavitelem se postavily nové problémy, které ještě před zahájením stavby musely být vyřešeny, viz obr. 8:

vytvořit 120 žulových kvádrů pro stavbu stěn a podlahy o hmotnosti 5 až 10 tun
vytvořit 9 žulových kvádrů o hmotnosti 27 až 63 tun pro strop komory
vytvořit 43 žulových kvádrů hmotnosti 27 - 63 tun jako stropy pro odlehčovací komory 9+8+9+9+8 celkem 120+9+43=172 bloků žulových kvádrů s celkovou hmotností 7.000 tun
připravit 1 žulový blok o hmotnosti 3,7 tuny pro zhotovení schrány (truhly)
12+12=24 vápencových kvádrů pro sedlovou šikmo seříznutou střechu z lomu Tura
připravit 22 bloků hmotnosti 27 - 45 tun vápencových podpěr stropních nosníků.
Kvádry musí být leštěné, pravoúhlé a přesně dimenzované ve všech rozměrech s přesností ± 1 mm. Z důvodu stability musí každý kvádr mít jiný rozměr podle projektu.

Celkem bylo nutno vytěžit nebo vytvořit pro Královu komoru 172 žulových a 46 vápencových bloků pro

Na obrázku je uvedena struktura Královy komory z hlediska rozložení kvádrů.

Postup stavby
Vzhledem k tomu, že stavitel nedokázal přesouvat a ukládat kvádry pomoci levitace, používal dnes experimentálně ověřených metod. Doposud byla aplikována vápencová technologie, ta umožňovala:

tvorbu vápencových bloků do 2 tun v lomu pro hrubou stavbu a jejich přepravu po rampě viz díl A12

tvorbu přesně dimenzovaných spárovaných vápencových bloků pomoci geopolymeru viz díl A11 přímo do formy, nebo jejich vytvoření mimo a jejich přesun na místo nebo jejich provedení přímo na místě uložení. Obr.7

podle Herodotos, Zamarovský:
zvedání provedeno pomoci krátkých dřevěných prken „mechanes“).

Nový problém spočíval v tom, že stavebním kamenem byla kromě vápence žula.
Dosavadní Technologie 2 prováděla tvorbu vápencových bloků.

Technologie 3 - geopolymery z žuly.
Vznikla otázka: Bylo možné vytvořit žulové bloky jako geopolymer?
Prof. Davidovits : "Trocha geologie nikoho nezabije":

Země se skládá z jílovitých materiálů, které jsou výsledkem klimatické eroze hornin, jako je např. žula. To znamená, že přirozená eroze přeměňuje vyvřelinové živcové skály na sedimentární minerály, jako je jíl. Tyto procesy probíhají v různých časových horizontech, které umožňují přeměnit jílovitou usazeninu zpět ve skálu. Díky tomu můžeme přeměnit každou jílovitou látku v souhrn nerostných látek, které budou mít vlastnosti hornin.
Tolik prof. Davidovits

Jak jsme již uvedli, Egypťané byli mistry ve využívání přírodních zákonů a zpracování přírodních materiálů. Měli mimořádnou schopnost sledovat přírodní úkazy a naučili se je využívat k tvorbě kamenných artefaktů. Jak to provádět, bylo zakotveno v tajných vědomostech, které byly zdrojem i pro našeho stavitele.

Všechno záviselo na tom, jaké byly přírodní geologické podmínky v zemi. V Egyptě byla mohutná vyvřelinová žulová ložiska v Asuánu společně s dalšími komponenty jako mafkat (arzeničnan měďnatý), chryzokol a skorodit na Sinaji . Tyto rudy vydávají při zahřátí nad plamenem pronikavou vůni česneku a cibule.

V Hérodotově textu Stavitelé pyramid se praví : Egyptským písmem na pyramidě napsáno jest, kolik spotřebovali dělníci ředkve, cibule a česneku. Kněz, který ten nápis předčítal, mi tlumočil, že se spotřebovalo 1600 talentů stříbra, to je 16 tun.
Pokud by tyto věci tolik stály, 100 milionů euro, stálo by to více než kovové nástroje, potraviny, oděv za celou dobu stavby pyramidy.

Ve skutečnosti to byly náklady na těžbu arzénové rudy, která se na Sinaji těžila ve velkém a používala se při stavbě. Je to historické svědectví, které může dokázat používání arzénových rud při stavbě pyramidy. To, s dalšími komponenty, umožňovalo tvorbu žulových bloků a jejich potřebné opracování. Komponenty ze Sinaje se používaly k tvorbě zvláště kvalitních bloků, soch a nádob z tvrdého kamene.

A čím se dělníci na stavbě chrámů živili? Určitě to nebylo česnekem a cibulí za 16 000 talentů stříbra. To by těch kvádrů příliš neutáhli.

Jak se stavitel rozhodl?
Stavitel navštívil lomy v Asuánu a zkoumal, jestli je možné vylámat přesně dimenzované pravoúhlé žulové kvádry, provést jejich opracování měděným dlátem a doleritovou koulí, transport k řece a lodí 172 kvádrů o hmotnosti 27 až 70 tun na vzdálenost 900 km se všemi zákrutami Nilu, jejich vyzvednutí z Nilu na začátek rampy a po ní na úroveň základů pyramidy. K jejich přepravě po rampě délky 300 m se sklonem 8,5% na úroveň 43 m k základům stavby Královy komory by potřeboval 600 tažných dělníků, kteří by se na rampu ani nevešli. Kolo nebylo, kladky nebyly. Pro stavitele to bylo to zklamání, proto hledal jinou cestu.

V tajných vědomostech našel postup, jak vytvořit žulové kvádry s využitím geopolymeru. Přepravu žuly volil po menších částech, nikoliv v mohutných blocích. Ty části přivezl lodí do nového výrobního střediska geopolymerů na břehu Nilu pod stavbou pyramidy, kde měl přjipravenou technologii na výrobu žulového substrátu, který buď v koších nebo na saních po částech přepravil na stavební místo Královy komory. Pracovní technologie byla dělníkům známá, protože ji používali při výrobě vápencových bloků a cihel z nepálené hlíny.

Vypadá to, že egyptologie je stále na jednom místě. Stále zvedají 70 tunové kvádry do výšky 60 m tažením na saních taženými stovkami tažných dělníků různými cestami, stále je obrábějí měděným dlátem.

Doposud jsme nebyli svědky ani náznaku, že by někdo předvedl, jak se žulový kvádr opracovával, tvaroval a s milimetrovou pravoúhlou přesností sesazoval s jiným kvádrem. Byly provedeny další pokusy a jak to dopadlo uvidíme v dalších dílech.

Bohužel stavitelé pyramid dopadli tak, jako dopadneme my, až si civilizaci zničíme a zůstanou po nás artefakty, nad kterými budou naši následníci kroutit hlavou, na co se ta či ona destička a krabička používala.

Příště se se stavitelem přesuneme do Asuánského lomu, kde bude stavitel provádět testování těžby a přepravy žuly. Tam se rozhodne o postupu.
----- Mojmír Štěrba -----

A17Králova komora

A17
Králova komora