Cheops stavitelem
?
Předkládám simulační model stavby Velké pyramidy


A

Menu-volba témat

9
Velikonoční ostrov - Rapa Nui

Motto: Fjodor Michajlovič Dostojevskij:
Země je ráj, ke kterému jsme ztratili klíč.

Velikonoční ostrov je velmi kontroverzní téma. Současný pohled vychází z neúplných informací vycházejících z informací námořníků od roku 1722 dodnes. Další informace jsou na základě experimentů a nálezů. Boužel mnoho nálezů bylo zamlčeno, opominuto. A k těm se v tomto dílu obracím.




Velikonoční ostrov - Mata-ki-te-rangi

Velikonoční ostrov je dneska nejfrekventovanější lokalita v Tichém oceánu. Je v centru zájmu turistiky, je předmětem rozsáhlého výzkumu. Podíváme se, kam až výzkum dospěl. Budeme ostrov sledovat v souvislosti se všemi informacemi které jsou k dispozici včetně kontinentu Rutas Mu. Nebudu opakovat všeobecné informace o ostrovu a jeho obyvatelstvu, které jsou běžně dostupné na internetu např. historie. Důležitá je informace o osídlení ostrova, které podle wikipedie mělo nastat 800 let n.l. Od té doby se odvíjel příběh současných obyvatel Velikonočního ostrova.
Spolu s výzkumnými expedicemi budeme separovat všechny varianty možného rozvoje Velikonočního ostrova.

Mýtus o příchodu lidí na Velikonoční ostrov
Podle vyprávění malomocného starce Veriveriho na Rapa Nui výzkumné expedici F. Maziéra.

Na jiném tichomořském ostrově Marae Renga, který byl na pevnině Hiva vládl Hotu Matua. Král viděl, že jeho zemi zvolna pohlcuje moře a blížila se potopa. Hotu Matua se rozhodl, že vypraví loď a bude hledat zemi, kterou mu popsal jeho tetovač, kterou viděl ve snu. Na dvou kanoích pluli mnoho dní, až spatřili na obzoru osamělý ostrov. Našli pláž Anakena na kterou vystoupili. Zanedlouho přistála druhá loď s královnou Vakai a královskou družinou. Hotu Matua mohl v míru vládnout vlasti svého lidu. Učil muže a ženy pěstovat dovezené rostliny, zpívat svaté písně a zachovávat staré obyčeje. Když se čas krále naplnil, rozdělil vládce veškerou zemi ostrova mezi své syny. Synové přenesli tělo umírajícího krále do svatyně Ahu Aka Hanga, kde odpočívá dodnes.

O pevnině vypráví další nejstarší učenec ostrova legendu:

Území Velikonočního ostrova bylo původně mnohem větší, ale pro hříchy kterých se jeho obyvatelé doupouštěli, bůh zemi rozhoupal a polámal... I zde došlo k potopě.

Tradice dále říká:

Ostůvek Santa-y-Gomez, vzdálený 100 mil od Velikonočního ostrova byl kdysi součástí této země a jeho jméno Motu Motiro Hiva znamená "ostrov v blízkosti Hivy".


Jak to dále probíhalo
Na mapě najdete všechna zmíněná místa v textu.

Velikonoční ostrov Velikonoční ostrov
1. Hotu Matua nenašel žádné sochy ani lidi
  • Lidé k Velikonočnímu ostrovu připluli z ostrovu Marae Renga v pirogách nedaleko Tahiti. Neměli kovové nástroje ani zbraně, používali prostředky doby kamenné to je dřevo, kámen, kosti ryb.
  • Když přistáli na pláži Anakena, byly na souš dopraveny rostliny a zvířata:taro, smldinec, banán, ti, cukrová třtina, batáty, kokosový ořech, sazenice santalového dřeva. Ze zvířat jen krysy a slepice. Země byla pustá, a bičovaná studeným větrem.
    Základna Ahu
  • Převážná část ostrova je jediným obrovským zvlněným mořem lávy. Hloubka úrodné půdy je 40-50 centimetrů, ve které se dařilo dovezeným rostlinám ale nikoliv stromům, které nemohly zakořenit. Před prudkými větry musely být stromy chráněny kamennou zídkou. Pro stromy se do země vyrývaly různě hluboké jámy obr. 3. Palmy kokosové se nepěstovaly, pouze několik jich bylo jihozápadní části u vesnice Hanga Roa. Pěstovalo se toro-miro dřevo vhodné pro řezbářské práce, rybářské sítě a provazy.

    Když mořeplavec Roggeveen roku 1722 vstoupil na břeh ostrova, neviděl před sebou žádnou džungli, ale precizně dokonalé uspořádání plantáží pro obživu. Na břehu viděl stojící sochy moai.
    Napsal: Všechno tam bylo zasázeno, zaseto, obděláno, jitra byla oddělena jedno od druhého, okraje přesně zarovnány. Pozemky byly odděleny malými věžičkami z kamení, které na ostrově najdeme dodnes.

    Lávové tunely
  • Po osídlení ostrova se jednotlivé rody usazovaly na svém přiděleném dílu pobřeží. K území rodu náležela pak i příslušná vnitrozemská část.
  • Dříve než ostrované postavili příbytky, ubytovali se v lávových jeskyních, kterých bylo na ostrově velké množství. To trvalo až do roku 1000 n.l. Do roku 1100 stavěli obydlí, zkládali pole a učili se obdělávat tvrdou kamenitou půdu.
2.Tak začala dlouhá cesta budování nového domova, který nazvali Rapa Nui.
  • Bylo před nimi 8 století, ve kterých vládlo 55 králů, na jejím začátku byl Hotu Matua, poslední z nich, Gregorio Roko, zemřel roku 1856 na francouzské misijní stanici.
  • Král a kněží byli obdařeni nadpřirozenou mocí - mana, protože byli na ostrově považováni za potomky bohů. Mana přecházela z krále na prvorozeného syna, král však vládl až do jeho dospělosti. Podle legend domorodců měla Mana moc přemisťovat těžké kvádry a sochy na různá místa ostrova. Tato moc umožňovala stavět kamenné stavby na ostrově.
    Potomci Hotu Matua byli t.zv. krátkouší, kteří byli primitivnější než příchozí ve druhé vlně, kteří byli t.zv. dlouhouší.
3. Nový král začal stavět
    Základna Ahu
  • Nejdříve nařídil postavit obřadní stavby Orongo na vrcholu kráteru Rano Kao. Protože tam stále foukal vítr, stavby byly provedeny z mohutných kvádrů 20 cm silných ve tvaru člunu viz obr.3. Jelikož lidé nedokázali vynést kvádry ve svých rukou, vynášel je sám král mocí mana.
  • Potomkům Hotu Matui se na ostrově dařilo dobře-pěstovali kukuřici, lovili ptáky, chytali ryby.

    Začaly se stavět posvátné kamenné terasy - ahu
    Svatyně se sochami
  • Rody začaly stavět svatyně ahu.
    A tady přišli na scénu dlouhouší, kteří přišli v druhé vlně osídlování. Byli kulturně vyspělejší, uměli lépe stavět příbytky a obřadní místa, pěstovat nové druhy plodin.

    Před každou svatyní se rozkládalo jakési obřadní náměstí, které z vnitrozemní strany uzavírala řada domů, členů rodu. Také tyto příbytky byly budovány z kamene. Ahu mnohdy sloužilo jako rodové pohřebiště. Stavbu Ahu obložili čedičovými kvádry a zapustili do země. Stranou od tělěsa ahu byl obdélníkový podstavec, na kterém byly vystavovány mrtvoly, pokud zcela neoschly. Pak byly kosti sebrány a s lebkami umístěny v pohřebních sklepích ahu.
    . Kolem soch stály také příbytky. Pět, šest obytných domů, 15 až 20 m dlouhých, na stopadesát obyvatel, to byla vesnice kolem ahu.
    Obřadní terasa u Hanga Roa
  • Jak taková ahu vypadá je na obrázku 4. Na celém ostrově jich je 240. Některé ahu jsou bez moai, jiné jsou s moai. Ahu s moai se stavěla v období od roku 1200 do r. 1600 n.l. Většinou se všechny dívají směrem do ostrova pouze jedna se dívá k oceánu Ahu Akivi.



  • Unikátem mezi ahu je Ahu Vinapu.
    Obřadní Ahu Vinapu Obřadní Ahu Vinapu Obřadní Ahu Vinapu Ahu Vinapu má zcela jinou stavbu obr 5. Uprostřed je socha hluboko alespoň 6 m zapuštěná do země, kolem je ohrada z mohutných 5-tunových čedičových kvádrů. Na obr.6 a 7 je vidět přesné lícování kvádrů.

    Pozn.:Přesnost kvádrů je na úrovni Královy komory a obkladu Velké pyramidy v Egyptě. Obyvatelé neměli ani měděná dláta, k opracování kamenů mohli používat používat obsidiánových dlát, při obroušení ho zahodili a opatřili nové. Průčelní strany kvádrů jsou lehce vypouklé; něco takového se se nevyskatuje v celé Plynesii. Na Velikonočním ostrovu se našly i kvádry žulové a jejich opracování obsidiánem je vyloučené.

    Kvádry na Apu Vinapu jsou z čediče (bazaltu), který má tvrdost 8. Nástroje pro opracování hornin jsou z obsidiánu tvrdosti 5,5. Čedič nelze obsidiánem opracovat. Obsidián je použitelný pro opracování sopečného tufu, ze kterého jsou vytvořeny sochy.
    Obyvatelé Velikončního ostrova neměli nástroje k opracování čediče.


    Pozn. V Ahu-Tepeu byly nalezeny kosterní pozůstatky ve dvou hrobkách přímo v základu bylo nalezeno devět mrtvých. Podle radiokarbonového měření byly kosti z roku 1640. Na obr 3 jsou kamenné základy svatyní, které byly zapuštěny do země.
    Byly provedeny pomoci mohutných čedičových kvádrů - zapustit do země znamená vydlabat několikametrovou jámu a do ní spouštět mnohatunové sochy nebo stavební metetriál.


  • Klobouky - Pukao
    Pukao Svatyně se sochami pukao

    Pukao jsou klobouky nebo drdoly vlasů, vyrobené z tufu. Jejich váha je až 5 tun. Byly vkládány na hlavu již stojících soch obr. 8. Sochy byly vytaženy na terasu do výšky 3 m nad terénem. Mají různý tvar. Na obrázku 9 je ahu Nau Nau ze zálivu Anakena. Pukao byly nasazeny na sochy až v moderní době. Podle cestovatele Miloslava Stingla byla v roce 1982 pouze jedna socha s pukao. Klobouky pukao nebyly tesány v kráteru Rano Raraku, ale vmkráteru Punka Pao, kde byl červený kámen. Ahu byly včetně soch a pukao skáceny ve vnitřní zničující válce. Obnoveny byly Chilskou vládou.

  • Sochy
    Sochy pod zemí Socha vykopaná Sochy se vysekávaly v lomu kráteru Ran o Raraku. Sochy se vytvářely pomoci obsidiánu (sopečné sklo), které má tvrdost 5,5 a je schopné sochy nejen oddělit od skály, ale vymodelovat i jemné části obličeje viz. obr 9. Jsou dva druhy soch: pohyblivé a stabilní. Pohyblivé sochy mají zpravidla menší rozměr a jsou stavěny na terasy ahu, o těch jsme doposud hovořili. Stabilní jsou instalovány jednotlivě a jsou většinou zahrabány do země.

    A tady se dostávme k dalšímu problému. Na obrázku 11 je socha vykopaná až na dno. Jednoduše se sdělí, že tvůrci sochu zapustili do země. Co to ale znamená? Nejdříve museli vykopat jámu alespoň 10 m hlubokou pomoci obsidiánových seker a spustit sochu do jámy. Není známý experiment s hloubením kamenité země pomoci obsidiánu. Jsou známky toho, že sochy se stavěly na zemi a byly zasypány horninou.
    Z toho vyplývá, že jámy nevytvořili lidé z Velikonočního ostrova ale od jinud pomoci nářadí.

    První návštěvník Roggeveen uvádí, že v roce 1722 všechny sochy stály a po 60 letech roku 1782 uvádí Cook, že některé sochy byly strženy a některé stály. Vypadá to, že největší řeže byly až v druhé polovině 18. století.

    Přeprava soch
    Je to jeden z největších problémů Velikonočního ostrova. Sochy obsidiánovými dláty vypracovali kameníci z řad obyvatel. Ale jak to bylo dále, to už si moderní věda netroufá posoudit. Sochy byly tesány v lomu Rano Raraku, pod kterým byl prudký svah.

    1. Jak přepravit sochy dolů z prudkého svahu.
    2. Jak sochy přepravit po neupravených cestách na místo instalace.
    3. Poslední problém byl, jak sochy vyzvednout a usadit s klobouky na obřadní terasu.
    Jednou z možností rozřešit záhadu je experiment.
    V prvním případě, pokud známo, žádný experiment proveden nebyl.
    - podle domorodé tradice sochy přenesl král nebo nejvyšší kněz pomoci síly mana bez poškození sochy.

    Ve druhém případě došlo k několika experimentům:
    - přivázali sochu na lano a vlekli ji po zemi.
    Výsledek byl špatný, sochu sice stovka lidí utáhla, ale socha by se značně poškodila.
    - Byly názory vytvořit cestu z vařených sladkých brambor a po ní to táhnout.
    Takovéhle nápady však hraničí s duševním zdravím učence, který to navrhoval.
    - Transport soch předváděl český výzkumník Ing. Pavel Pavel ve spolupráci s Hyerdalem tak, že sochu postavili pomoci lan a přívratnými oblouky taháním a uvolňováním lan sochu posunovat.
    Výsledek byl kladný, ale když takto ušli 10 m, socha se od spodu začala drobit a Chilský správce ostrova další pokusy zakázal, aby se socha příliš nepoškodila.
    - Podle domorodých legend sochy kráčely ve vzpřímené poloze, byly posunovány mocí mana, kterou měli pouze král a kněží.
    Ve třetím případě sochy na plošiny vyzvedl král a kněží pomoci moci mana. Po převážení soch se na celém ostrově nenašly žádné stopy, i když jsou známé cesty, po kterých se rapanuici pohybovali.

  • Zkáza
    Socha krátkouchá Osídlování Velikonočního ostrova proběhlo ve dvou fázích.
    V první fázi připluli lidé Hanau-Momokové - lidé s krátkýma ušima, ve druhé fázi to byli lidé Hanau-Eepeové s dlouhýma ušima. Momokové byli lidé které přivedl Hotu Matua, Eepeové připluli 100 roků po první fázi.
    Momokové-krátkouší se usídlili, založili plantáže pro obživu, vytvořili základní svatyně, ale sochy vytvářeli minimálně. Jedna z krátkouchých soch je na obrázku 12 - socha klečícího muže, který má krátké uši i patrnou bradku.
    Dlouhouší byli méně početní, ale přinesli vyšší kulturu, stavěli obřadní terasy a dlouhouché sochy, rozvinutější zemědělství, ale také lidojedství, které také vyplývalo z těžké obživy na kamenitém ostrově s malým množstvím stromů-jediným druhem byl toro-miro s nízkým vzrůstem a kmenem do 20 cm.
    Ti postavili sochy dlouhouchých, obřadní terasy a defakto na ostrově vládli až do roku 1722, kdy podle mořeplavce Roggeveena sochy ještě stály. V dalších letech došlo k následující události:
    Podle pověsti bojovníci mocného rodu Tonga Riki strhli sochu Ahi Vinapu a tím rozpoutali éru krutého nepřátelství, čas války všech proti všem. Vyvrcholením bylo, když dlouhouchý lidojed zabil chlapce, které chtěl postupně sníst. Jejich otec se rozběsnil a vyhlásil válku všem dlouhouchým. Ti uprchli na východ ostrova Poike, jediné země dlouhouchých, kterou vyčistili od kamenů. Na obranu vytvořili příkop naplněný roštím, který je chránil ze strany ostrova. O vyhubení dlouhouchých panuje pověst:

    Manželka krátkouchých provdaná za dlouhouchého zradila dlouhouché, převedla v noci krátkouché bojovníky přes příkop a ukryla je v neobývaných jeskyních Poike.
    Druhá část krátkouchých zahájila frontální útok, dlouhouší zapálili příkop a schovaní krátkouší zezadu nahnali dlouhouché do hořícího příkopa, kde uhořeli.

    Po bratrovražedné válce zůstaly všechny sochy skácené, ahu zničena a o zbytek se postarali nájezdníci z Amerického kontinentu. Zlikvidovali písmo Rongo Rongo a tím i historii ostrova, většinu obyvatelstva, v roce 1960 jich zůstalo 1 000 z původních až 20 000.


Závěr
Přehled, který se pokusí vnést do minulosti Velikonočního ostrova trochu světla.
  1. Z nánosů hlíny byly na Rapa Nui vykopány moai pokryté rytinami, jež jsou reprodukovány v Heyerdalově knize "Aku Aku".
  2. Doměnka, že sochy vytesali předkové dnešních ostrovanů před několika sty lety a pak je zakopali hluboko do země, se vzpírá veškeré logice.
  3. V době vzniku moai se nad zemí nacházely i jejich trupy, které jsou dnes ukryty hluboko v půdě. Jejich zasypání erozní zeminou muselo trvat tisíce let-moai jsou tedy prastaré.
  4. Téměř všechny kolosy se dívají do vnitrozemí ostrova a ne na moře. Uspořádání soch nevylučuje možnost, že se v dávných dobách kolem rozkládala pevnina.
  5. V nedokončeném lomu v Rano Raraku leží nedokončená moai výšky 22 m váhy 300 tun. Mezi nehotovou sochou a skálou je pouze centimetrová štěrbina. Obsidiánovými nástroji doby kamenné nebylo možné takovou škvíru vytesat.
Knihy
Thor Heyerdahl : Aku Aku
A. Métraux : Ethnology of Easter Island
Francis Maziere:Tajemství Velikonočního ostrova
Miloslav Stingl:Poslední ráj
Heinrich Kruparz:Atlantida a Lemurie

----- Mojmír Štěrba -----