Cheops stavitelem
?
Předkládám simulační model stavby Velké pyramidy

A

Menu-volba témat

A9
Jak se vyráběly nádoby z tvrdého kamene

Miroslav Verner-Pyramidy: Komplex Stupňovité pyramidy odrážel v mnoha ohledech jiný svět, než byl ten z konce pravěku.

V dílu A8 jsme sledovali průběh experimentu se stavbou malé pyramidy, kdy i s použitím moderních prostředků to bylo fiasko. V dílu A7 jsme se pokoušeli vstoupit do dutin Velké pyramidy pomocí robotů s tušením nálezu. Zatím bez výsledku, ale naděje existuje. Zkoumáním komor nad pohřební komorou jsme dospěli k neprokázanému autorství Velké pyramidy. Je celá řada dalších skutečností, které se vymykají našemu myšlení.

V tomto dílu budeme sledovat otázku tvorby kamenných artefaktů, které nebylo možné vytvořit měděnými nástroji.
Tedy kdy, kdo a jak odpovíme nakonec.

Kamenné nářadí Kámen měl pro egyptskou kulturu posvátnou hodnotu, a nesměl se používat ve stavbách běžného života. Chrámy, domy pevnosti, paláce se stavěly z obyčejných materiálů, jako jsou hliněné cihly, sušený jíl či dřevo. Egypťané při pozorování svého okolí si uvědomovali, že jediným materiálem, který se nezrozkládá, je kámen. Jednalo se o neměnný materiál, který byl věčný, byl učiněn předmětem kultu a směl se používat pouze k náboženským účelům. Stavěly se z něho hrobky a chrámy, které měly přetrvat věky.

Byly nalezeny artefakty, např. džbány, nádoby, vázy s úzkým hrdlem z tak tvrdých krystalických hornin, že je téměř vyloučeno, aby při jejich výrobě nepraskl nebo byl opracován měděným dlátem nebo doleritovou koulí. Nehledě k tomu, že krystaly mohou být opracovány pouze nářadím tvrdším, než je hornina.

Staří Egypťané věnovali dlouhodobě velkou energii na pozorování, studium a experimentování s nerosty. Naučili se nerosty nejvyšší tvrdosti opracovávat, tvářet dlouho před započetím dynastického Egypta. Důkazem by mohl být nález skoro 40.000 nádob, váz při vykopávkách v Džoserově pyramidě 2700 let př.n.l.


Kamenné nádoby Porfyrová váza z Egyptského muzea z předdynastické doby, tvrdost 8,5 Mohsovy stupnice - nelze opracovávat jiným prostředkem než diamantem. O měděných dlátech nemůže být ani řeč, protože porfyrová váza má tvrdost 8,5 a měděnými nástroji můžeme opracovávat kámen do tvrdosti 3 Mohsovy stupnice.

Rotační disk Dalším exponátem, kterého si všimneme, je rotační disk z předdynastického období 3150 př.n.l. nalezený v hrobce královského prince Sabua, syna krále Adžiba z 1. dynastie v Sakkaře, uložený v Egyptském muzeu v Káhiře. Disk je z břidlice s jemně modelovanými tvary, jako kdyby byl z měkké hlíny ve skutečnosti je z kamene tvrdosti 7. 
Bohužel, jak jsme uvedli v předchozích dílech, pakliže artefakt nemá vysvětlení, nenápadně zmizí někde v depozitáři, jako se to stalo i s tímto exponátem.
Kamenné nádoby s úzkým hrdlem



Nádoby z tvrdého kamene 3 500 let př.n.l. uložené v Louvru jsou vázy s širokým vnitřkem a úzkým hrdlem z alabastru, dioritu, granitu a břidlice. Takovýchto váz bylo v Džozerově pyramidě nalezeno skoro 40 000. To znamená, že byly vyrobeny do doby 2 700 př.n.l. Do té doby byla známa podle klasické egyptologie technologie hliněných nádob.

Základní fyzikální limity v opracování kamene :
Kámen lze opracovávat jiným kamenem nebo nářadím vyšší tvrdosti. Granit tvrdosti 8 je možné opracovávat např. diamantem. Vzhledem k tomu, že bylo použito při stavbách velké množství granitu (žuly), vyžadovalo by to i velké množství diamantu. Bohužel nejsou doklady o diamantech ve Starém Egyptě, tím spíše v tak velkém množství. Odpovědí je, že kameny vysoké tvrdosti nebylo možné opracovávat a tvarovat měděnými nástroji tvrdosti 3, v nejlepším případě tvrdosti 3,5 kalenou mědí.


Nyní jsme stále na stejném místě a točíme se v kruhu – máme artefakty z tvrdého kamene, přitom neznáme a nemáme nářadí, kterým byl opracován, přesto ty artefakty existují. Existuje jedno často používané řešení – prostě ty artefakty schováme a máme po starostech a budeme se zabývat jenom těmi, u kterých nacházíme vysvětlení, která jsou zastřešena současnou vědou.

Otázka pro egyptologa doktora Marka Lehnera, zastánce technologie měděného dláta a doleritových koulí: Egyptolog Lehner

Čím byly řezány, tvarovány a opracovány a artefakty z tvrdého kamene?


Odpověď:

Egyptští tvůrci artefaktů byli velmi šikovní, pracovití a vynalézaví, takže ty artefakty dokázali vytvořit. Používali měděná dláta, doletritové koule a brousili a brousili a brousili.. , pracovali přesně, milimetr po milimetru. Čas pro ně nehrál žádnou roli, brousili třeba celý život.
Pro prostého člověka je obtížné vžít se do mentality egyptského člověka. My egyptologové jsme to během svého výzkumu pochopili.

Tolik egyptolog M.Lehner

Stejná otázka pro profesora Davidovitse:
Čím byly řezány, tvarovány a opracovány a artefakty z tvrdého kamene?
Odpověď:

Tvůrce použil techniku blízkou tvarování hrnčířské hlíny, přičemž nahradil keramiku chemicky vytvořenou kamennou pastou a zpracoval ji jako hrnčířskou hlínu. Znalost, jak vytvořit kamennou pastu, je výsledkem dlouhého dějinného vývoje, předávání poznatků.

Tolik zatím prof. Davidovits.

Ale jak dokázat, že před 5 000 roky lidé uměli vytvářet a opracovávat kámen vysoké tvrdosti? Budeme pátrat, jestli v předdynastické době byly k dispozici znalosti, jak vytvořit pastu nebo směs vhodnou ke hnětení, modelování, opracování, která by po zatuhnutí ztvrdla v kámen konkrétních vlastností.
Kdo hledá, najde.

Dokumenty o tvorbě umělého kamene existují:

Jedná se o t.zv Stélu hladu na ostrově Sáhel u Elefantiny z doby faraona Džosera. Obsahuje velké množství údajů týkajících se výroby umělého kamene. Z celkového počtu 2 600 hieroglyfů se 650, tedy čtvrtina, týká popisu hornin, nerostných látek a jejich zpracování. V podstatě je to popis postupu výroby umělých kamenů.

Dalším dokumentem je t.zv. Irtisenova stéla uložená v Louvru v Paříži, na které egyptský umělec Irtisen z r. 2050 př.nl. ve výčtu všeho, co dokáže, je také uvedena schopnost pomoci substancí připravit směs, ze které lze vyrábět odlévané předměty, které nespálí oheň ani nerozmočí voda. A ty substance to je právě to největší tajemství, které bychom rádi získali i my, ve 21. století. Je to předobraz budoucího cementu a betonu, ze kterého bylo možné vytvářet sochy a kvádry.

Další dokument. Walter Jorg Langbein ve své knize 'Než přišla potopa světa' pojednává o 2 300 let starém náhrobku, hieroglyfy pokrytém. Část textu se věnuje popisu výroby umělého kamene, betonu. Bůh Chnum měl faraonovi Džoserovi ve snu sdělit informace o směsi přibližně z 29 substancí.



8

Koment:
Z uvedeného vyplývá, že znalost tvorby umělého kamene nebyla záležitostí jen vzdálené předdynastie, ale byla k dispozici i v době dynystické, např. Memnonovy kolosy.

Tak to už je pokrok. Víme, že postupy výroby umělých kamenů existovaly. Ale jaké ty postupy byly? Kdo to uměl provádět? I to víme. Byl to stavitel první stupňovité pyramidy, písař, architekt a lékař faraona Džosera Imhotep. On sepsal znalosti do knih, které se bohužel zatím nenašly. Až se najdou, potom stačí zalistovat a můžeme vyrábět, co se nám zlíbí.

Zahi Hawass prohlásil, že až se Imhotepovy knihy najdou, bude to největší objev v celé egyptologii.

Nám nezbývá než se uchýlit k experimentu.

Další otázku položíme profesoru Davidovitsovi:

Je možné v současnosti uměle vyrobit kámen?

Odpověď:
Laboratorně dokážeme v současnosti prakticky vyrobit všechny zástupce mineralogických tříd, avšak těch nejpozoruhodnějších výsledků jsme dosáhli v průmyslu mikroprocesorů s křemíkem a germaniem a na druhé straně s geopolymery typu hlinitokřemičitanů. Umělé kameny jsou výsledkem aglomerace krystalických prvků s geopolymerovým pojivem. V přírodě je problém spolehlivě rozlišit „přírodní“ od „syntetického“.

Tolik stručně profesor Davidovits, kterému se laboratorně podařilo vytvořit produkty z umělých kamenů, přičemž ani geologové nebyli schopni rozlišit, který produkt je přírodní kámen a který umělý. Profesor Davidovits
Na obrázku jsou produkty z umělého kamene vytvořené v laboratoři profesora Davidovitse.

Odpovídáme na otázky v úvodu:
Kdy k tomu došlo:
Zatím se nenašly dokumenty, že by se výroba artefaktů z umělého kamene prováděla v době dynastického Egypta. Artefakty existují a z toho vyplývá, že uvedené artefakty mohly být provedeny v době předdynastické i dynastické, ale kdy zatím není známo. Stále čekáme na objev Irtisenových dokumentů.
Kdo je tvůrcem:
Tvůrce použil techniku blízkou tvarování hrnčířské hlíny, přičemž nahradil keramiku chemicky vytvořenou kamennou pastou nebo směsí a zpracoval ji jako hrnčířskou hlínu.
Jak to bylo provedeno:
Buď na hrnčířském kruhu u klasických nádob se širokým hrdlem, nebo se využívá vnitřního odstranitelného jádra obtočeného provazem. Na něj se nanáší keramická pasta. Po uschnutí se jádro lehce uvolní zatažením za provaz a zůstane kamenná nádoba.

Závěr:
Můžeme vyslovit uspokojení, že se nám podařilo experimentálně prokázat reálnost staroegyptských technik tvorby kamenných artefaktů. Historicky jsme se dostali na začátek dynastického Egypta, kdy kamenné artefakty existovaly, ale nikdo je v té době neuměl vytvářet, takže to muselo existovat mnohem dříve.


O tom zase někdy příště
----- Mojmír Štěrba -----