Cheops stavitelem
?
Předkládám simulační model stavby Velké pyramidy
A
Menu-volba témat
B
Alternativní témata
Miroslav Verner-Pyramidy: Komplex Stupňovité pyramidy odrážel v mnoha ohledech jiný svět, než byl ten z konce pravěku.
V dílu A8 jsme sledovali průběh experimentu se stavbou malé pyramidy, kdy i s použitím
moderních prostředků to bylo fiasko. V dílu A7 jsme se pokoušeli
vstoupit do dutin Velké pyramidy pomocí robotů s tušením nálezu.
Zatím bez výsledku, ale naděje existuje. Zkoumáním komor nad pohřební
komorou jsme dospěli k neprokázanému autorství Velké pyramidy. Je
celá řada dalších skutečností, které se vymykají našemu myšlení.
V tomto dílu budeme sledovat otázku tvorby kamenných artefaktů, které nebylo možné
vytvořit měděnými nástroji.
Tedy kdy, kdo a jak odpovíme nakonec.
Staří Egypťané věnovali dlouhodobě velkou energii na pozorování, studium a experimentování s nerosty. Naučili se nerosty nejvyšší tvrdosti opracovávat, tvářet dlouho před započetím dynastického Egypta. Důkazem by mohl být nález skoro 40.000 nádob, váz při vykopávkách v Džoserově pyramidě 2700 let př.n.l.
Základní fyzikální limity v opracování kamene :
Kámen lze opracovávat jiným kamenem nebo nářadím vyšší tvrdosti. Granit
tvrdosti 8 je možné opracovávat např. diamantem. Vzhledem k tomu, že
bylo použito při stavbách velké množství granitu (žuly), vyžadovalo
by to i velké množství diamantu. Bohužel nejsou doklady o diamantech
ve Starém Egyptě, tím spíše v tak velkém množství.
Odpovědí je, že kameny vysoké tvrdosti nebylo možné opracovávat a tvarovat
měděnými nástroji tvrdosti 3, v nejlepším případě tvrdosti 3,5
kalenou mědí.
Čím byly řezány, tvarovány a opracovány a artefakty z tvrdého kamene?
Egyptští tvůrci artefaktů byli velmi šikovní, pracovití a vynalézaví, takže ty artefakty dokázali vytvořit. Používali měděná dláta, doletritové
koule a brousili a brousili a brousili.. , pracovali přesně, milimetr po milimetru.
Čas pro ně nehrál žádnou roli, brousili třeba celý život.
Pro prostého člověka je obtížné vžít se do mentality egyptského člověka.
My egyptologové jsme to během svého výzkumu pochopili.
Stejná otázka pro profesora Davidovitse:
Čím byly řezány, tvarovány a opracovány a artefakty z tvrdého kamene?
Odpověď:
Tvůrce použil techniku blízkou tvarování hrnčířské hlíny, přičemž nahradil keramiku chemicky vytvořenou kamennou pastou a zpracoval ji jako hrnčířskou hlínu. Znalost, jak vytvořit kamennou pastu, je výsledkem dlouhého dějinného vývoje, předávání poznatků.
Tolik zatím prof. Davidovits.Jedná se o t.zv Stélu hladu
na ostrově Sáhel u Elefantiny z doby faraona Džosera. Obsahuje velké
množství údajů týkajících se výroby umělého kamene. Z celkového počtu
2 600 hieroglyfů se 650, tedy čtvrtina, týká popisu hornin, nerostných
látek a jejich zpracování. V podstatě je to popis postupu výroby
umělých kamenů.
Dalším dokumentem je t.zv. Irtisenova stéla uložená v
Louvru v Paříži, na které egyptský umělec Irtisen z r. 2050 př.nl. ve
výčtu všeho, co dokáže, je také uvedena schopnost pomoci substancí
připravit směs, ze které lze vyrábět odlévané předměty, které nespálí
oheň ani nerozmočí voda. A ty substance to je právě to největší tajemství,
které bychom rádi získali i my, ve 21. století. Je to předobraz budoucího cementu a betonu,
ze kterého bylo možné vytvářet sochy a kvádry.
Další dokument.
Walter Jorg Langbein ve své knize 'Než přišla potopa světa' pojednává o 2 300 let starém náhrobku, hieroglyfy pokrytém. Část textu se věnuje popisu výroby umělého kamene, betonu. Bůh Chnum měl faraonovi Džoserovi ve snu sdělit informace o směsi přibližně z 29 substancí.
Koment:
Z uvedeného vyplývá, že znalost tvorby umělého kamene nebyla záležitostí jen vzdálené předdynastie, ale byla k dispozici i v době dynystické, např. Memnonovy kolosy.
Zahi Hawass prohlásil, že až se Imhotepovy knihy najdou, bude to největší objev v celé egyptologii.
Nám nezbývá než se uchýlit k experimentu.Je možné v současnosti uměle vyrobit kámen?
Odpověď:
Laboratorně dokážeme v
současnosti prakticky vyrobit všechny zástupce mineralogických tříd,
avšak těch nejpozoruhodnějších výsledků jsme dosáhli v průmyslu
mikroprocesorů s křemíkem a germaniem a na druhé straně s geopolymery
typu hlinitokřemičitanů. Umělé kameny jsou výsledkem aglomerace
krystalických prvků s geopolymerovým pojivem. V přírodě je problém
spolehlivě rozlišit „přírodní“ od „syntetického“.
Závěr:
Můžeme vyslovit uspokojení, že se nám podařilo experimentálně prokázat reálnost
staroegyptských technik tvorby kamenných artefaktů.
Historicky jsme se dostali na začátek dynastického Egypta, kdy kamenné artefakty
existovaly, ale nikdo je v té době neuměl vytvářet, takže to muselo
existovat mnohem dříve.
O tom zase někdy příště
----- Mojmír Štěrba -----