Motto:
Albert Einstein: Vyvrátit nějaký předsudek je těžší než rozbít atom
V minulém dílu A18 jsme
se seznámili s problémy těžby žulových kvádrů v Asuánu technologií
vyspělou a technologií měděného dláta. Pokusíme se zrekonstruovat
přepravu 172 mohutných žulových kvádrů pro Královu komoru do přístavu v Gíze
pod pyramidou. Vyhodnotíme časové relace
těžby a přesunu, jestli se v jednotlivých technologiích vejdeme do
projektované doby stavby 20 roků.
Jak se prováděla přeprava kvádrů
V tomto dílu budeme pokračovat ve sledování dvou technologií A a B :
Technologie A, která předpokládá vyšší nebo alespoň stejnou
technologickou úroveň
jako je dnešní a která probíhala v dávných dobách předdynastického Egypta nebo i v době dynastického Egypta. Technologie B, to je technologie měděného dláta a doleritových koulí, která byla
uplatňována od začátku dynastického Egypta.
Toto členění nám umožní porovnat možnosti jednotlivých technologií a
časový prostor při stavbě Královy komory a stanovit, co je nebo není fyzikálně možné.
Ani staří Egypťané neměli jiné fyzikální zákony než máme my.
V minulém dílu A18 jsme
ukázali, jakými prostředky a s jakými problémy probíhá těžba žulových
kvádrů o hmotnosti 25 až 63 tun. Dnes zhodnotíme, jak proces probíhá
časově podle obou technologií při těžbě 172 kvádrů plus sarkofágu
pro Královu komoru.
Technologie A
Těžba probíhá pomocí
prostředků, které dnes máme k dispozici a které měla egyptská
společnost dlouho někdy před začátkem dynastického období, z něhož se
nám zachovalo mnoho sofistikovaných arftefaktů, které vysokou úroveň
prokazují.
Těžba
Nejdříve je třeba v lomu najít oblast, kde by bylo možné odlomit
souvislé neporušené bloky o hmotnosti 25 až 63 tun. Při pohledu na
obrázky 1, 2 a 3 je patrné, že to v asuánském lomu nebude tak
jednoduché, protože jeho skalnaté podloží je nepravidelné a velmi
těžko se hledá oblast pro 172 pravidelných žulových bloků. Při těžbě takto těžkých
kvádrů nelze použít metodu odstřelu, protože při té dojde k vytěžení
většího množství mnohem menších nepravidelných kvádrů, než
potřebujeme a možnosti jejich poškození.
Tedy pro každý takovýto
kvádr je třeba provádět individuální výběr a těžbu prostředky, které
jsou popsány v dílu A18. Tento úkon trvá 1 den pro 1 kvádr.
Pokud měl kvádr
trhliny nebo dutiny, mohlo by to znamenat znehodnocení
práce třeba až ve fázi stavby komory, k čemuž možná došlo, viz obr.
8, praskliny ve stropu Královy komory. Mohlo k tomu dojít i z jiného
důvodu, např. zemětřesení, ale i přitom dobré kvádry odolaly.
Po vytěžení kvádru je
třeba provést opracování, seříznutí kvádru na požadované rozměry.
Vzhledem k sofistikovasnému nářadí a lejzrovému měření je možné
tento úkon provést za 1 den. Každý kvádr je pečlivě označen tak, aby
bylo možné provést sesazení při stavbě tak, aby kvádry na sebe
navazovaly s milimetrovou přesností. Přeprava k přístavišti
Po opracování kvádru je
třeba ho dopravit do přístaviště na řece Nil, i když je terén
hrbolatý, skalnatý a bez písku. Technologie A má prostředky, které to umožňují. Stavitel
má k dispozici vznášedlo, obr.4, které má nosnost 100 tun. Dokáže se
pohybovat i přes překážky do výšky 2 m. Vznášedlo má možnost těsně
se přiblížit k zakotvenému přepravnímu člunu a kvádr naložit.
Operace nakládání kvádru v lomu, transport a nalodění zabere 1 den.
Od vyhledání lokality,
těžby, opracování a transportu uběhnou 4 dny.
Plavba
Nyní je kvádr připraven
5. den ráno vyrazit na 900 km dlouhou cestu do Gízy se všemi
zákrutami řeky. K přepravě byl použit remorkér, který vlekl člun
rychlostí 8 km/hod+rychlost proudu řeky, výsledná rychlost přesunu
byla 10 km/hod. Převoz probíhal jen ve dne 12 hodin. Cesta do Gízy
trvala 8 dní. 8. den bylo provedeno vyložení kvádru a remorkér se
člunem se mohl vrátit do Asuánu. Remorkér se člunem se
vracel proti proudu traťovou rychlostí 6 km/hod. A cesta zpět do
Asuánu trvala 12 dní.
Od vyhledání lokality
přes těžbu, opracování a transport do přístavu (4 dny), plavbu do
Gízy a vykládka (8 dní) a cestu zpět (12 dní) trval celý cyklus
jedné přepravy 4+8+12=24 dnů.
Během lodní přepravy probíhala
těžba a přeprava dalších kvádrů po 4 dnech do přístavu tak dlouho,
dokud nebyly v přístavu všechny kvádry, které postupně remorkér
odvážel.
Cyklus jedné plavby
trval 20 dnů. Všech 172 kvádrů bylo převezeno za 3.440 dnů t.j. 9 roků.
Zvláštní kapitolu tvořil
blok pro sarkofág panovníka, který byl vytěžen, opracován zvenku a
potom byl proveden vnitřek. Nakonec jako poslední byl přepraven
sarkofág, takže celkový počet přeprav byl 173 a doba 3.460 dnů, tj. 9,5
roků. Toto je základní
výpočet. Při vyšším počtu remorkérů a nákladních člunů by se doba
přepravy snižovala. Např. při 2 remorkérech by se doba zkrátila na
4,5 roků, při 9 remorkérech by přeprava trvala 1 rok atd.
Pokud by
bylo možno přepravovat jen v plavební sezóně Akhet po dobu 3 měsíců roku, doba by se zase zvyšovala na čtyřnásobek, tedy i při 9 remorkerech by přeprava trvala 4 roky. Třeba brát v úvahu, že současně probíhala přeprava 100 000 obkladových 15ti tunových vápencových kvádrů a 22 až 45 tunových seříznutých krokví pro zastřešení komor.
Technologie B
Nyní se stavitel posouvá o několik tisíciletí zpět, na začátek doby dynastického Egypta, ve kterém byl vrchol techniky měděné dláto a doleritová koule.
1. První krok, vyhledání oblastí těžby je stejná jako u Technologie A, t.zn. pro 1 kvádr by trvalo 1 den, celkem tedy 172 dnů.
2. Další krok, odlomení kvádru, už by se podstatně lišil. Vzhledem k neexistenci diamantových lanových pil a ocelového nářadí, by oddělení kvádru probíhalo mnohem pomaleji. V místech oddělení kvádru se zakládal oheň, rozpálený kámen se poléval vodou a do narušeného povrchu se vytvářely záseky měděnými dláty, vkládaly se měděné a dřevěné klíny, které se polévaly a úderem doleritových koulí by se kvádr měl oddělit. Doba odlomení pro 1 blok je 30 dnů, pro 172 bloků=5160 dnů, tj. 14 roků. Oddělením kvádrů se rozumí oddělení na všech stranách kvádru od podloží.
3. Další krok řezání kvádrů měděnou pilou
Řezání je nutné provádět na všech stranách kvádru, protože není možné vylomit kvádr s milimetrovou přesností, která je nutná pro stavbu Královy komory.
Podle experimentu Denise Stokse, který prezentoval v pořadu americké televize NOVA viz díl A18 by vyřezání jednoho průměrného kvádru měděnou pilou trvalo 360 dnů.
Celková doba by byla:
vyhledání 172d + odlomení + 5160d + řezání 61920d + sarkofág 1167d + leštění 860d =
69 279 dnů tj. 190 roků při 24 hodinové pracovní době.
Při 12 hodinové pracovní době = 190×2=380 roků.
To bylo pro stavitele neúnostné, protože by Velkou pyramidu za svého života nepostavil. Proto se rozhodl pro jinou technologii, která mu byla známá.
Závěr
Z uvedeného je patrné, že i přeprava kvádrů je závažný problém, kterého si různé teorie příliš nevšímají, prostě se konstatuje, že žulové kvádry se přivezou z Asuánu. Lze konstatovat, že uvedené výpočty jsou velmi střízlivé. Např. experiment řezání podle Stokse probíhal na kvádru 75 cm do hloubky 8 cm, kdežto kvádry pro Královu komoru měly délku až 7 m a hloubku řezu přes 1 m. I architekt Houdin připouští, že těžba, opracování a přeprava trvala velmi, opravdu velmi dlouho - ale neuvedl jak dlouho.
Výsledkem našeho experimentu je, že:
- Technologií A je možné 172 kvádrů pro Královu komoru vytvořit a přesunout v rámci doby výstavby pyramidy 20 roků. Tu však stavitel neměl v době stavby k dispozici.
- Technologií B není možné 172 kvádrů pro Královu komoru vytvořit a přesunout v rámci doby výstavby pyramidy 20 roků. Jenom tvorba kvádrů pro Královu komoru s přepravou by trvala kolem 380 roků, stavba celé pyramidy by trvala touto technologií stovky roků.
Proto stavitel musel z, volit jinou technologii, ale o tom v dílu
Tímto vzniká další fenomén:
Tím, že se těžba, úprava a přeprava žulových kvádrů prodlužuje na stovky let, nejen že se stavba nestihne za 20 roků, ale stavba bude takto zasahovat do jiných dynastií. Vzhledem k tomu, že po Cheopsovi následují další vládci se svými stavbami, by se stavba pyramidy přesunula do předdynastického období.
Koment
- Při těžbě technologií B by docházelo i velké spotřebě dřeva, které se muselo dovážet až z Libanonu, protože na území Egypta byl tvrdého dřeva nedostatek. Bylo by to téma na samostatnou práci zjistit kolik dřeva se nuselo dovézt z Libanonu na výrobu a údržbu saní a lodí.
- Geolog D.D.Klemm při svém průzkumu asuánského lomu nenašel žádné stopy ve 4. dynastii po vytvořené cestě z žulového lomu k řece Nil.
- Technika dřevěných klínů se při těžbě žuly používala až ve 3. stol. př.n.l
Proto stavitel musel
zvolit jinou technologii kterou uvedeme v dílu B19 ----- Mojmír Štěrba -----
Pokud měl kvádr
trhliny nebo dutiny, mohlo by to znamenat znehodnocení
práce třeba až ve fázi stavby komory, k čemuž možná došlo, viz obr.
8, praskliny ve stropu Královy komory. Mohlo k tomu dojít i z jiného
důvodu, např. zemětřesení, ale i přitom dobré kvádry odolaly.
Přeprava k přístavišti