Cheops stavitelem
?
Předkládám simulační model stavby Velké pyramidy

A

Menu-volba témat

A15
Stavba Královniny komory

Motto: Rochefoucauld: Jednou z tragedií života je smrt krásné teorie brutální rukou faktů

V minulém dílu Viz A14 jsme se seznámili s Královninou komorou, tajnými dutinami a chodbami. Dnes postoupíme na stavbu Královniny komory a šachet z ní vystupujících. K čemu šachty sloužily zatím neumíme říci, ale každopádně jsou důkazem o mistrovství egyptských stavitelů. Po těchto vědomostech pátral i sám faraon Cheops a pátráme po tom dodnes.

Jak probíhala stavba Královniny komory
Stavba probíhala ve stejné výšce jako začátek Velké galerie. Na obr. 1 v pohledu od západu je patrna mohutná dvojitá sedlová střecha, na obr. 12 a 13 při pohledu od východu je vidět celková mohutnost sedlové střechy.

Střecha Královniny komory je o 20 m níže než strop Královy komory, takže celkové zatížení je podstatně větší, přes to je na Královnině komoře střecha kde nejsou odlehčovací komory jako u Královy komory. Jejich účel byl pravděpodobně jiný než odlehčovací. Výpočet zatížení provedl inženýr Dunn, viz díl A6


Královnina komora
Stavba je provedena z leštěných, přesně přiléhajících vápencových bloků z lomu Tura velikosti od 2 do 20 tun:
Mohutnost sedlové střechy Sedlová střecha od východu Dvojitá sedlová střecha

Sedlová střecha
Sedlovou střechu tvořilo z každé strany 6 kvádrů o rozměru 1,0×1,2×7,1×2,8, každý o hmotnosti 24 tun. Celková hmotnost 290 tun. Vrchní vrstva a asi 1/3 spodní vrstva 290/3=97 tun spodní vrstvy tvoří celkovou hmotnost střechy 387 tun. Hmotnost střechy Královniny komory přibližně odpovídala hmotnosti střechy nad odlehčovacími kmorami Královy komnaty, takže statický moment byl zhruba stejný, proto technický důvod pro odlehčovací komory zde nebyl, jak již bylo vysvětleno.

Stavební bloky
stěny 228 bloků 2 až 4 tuny t.j. 684 tun.
podlaha 8 bloků po 6 tunách t.j. 48 tun.
chodba 100 bloků 2 až 10 tun t.j. 600 tun.
Celkem 1 322 tun.
Pro výpočet byla brána průměrná hodnota.
Stavba byla provedena v návaznosti na stavbu Velké galerie souběžně se stavbou dalších vnitřních dutin a větracích šachet a probíhala současně se stavbou okolních stavebních vrstev pyramidy, které postupně umožňovaly přístup ke stavbě komory.

Stavitel musel řešit problém tvorby přesných, leštěných kvádrů, jejich přepravu a uložení, nebo tvorbou geopolymerů přímo v místě uložení. Rozhodl se pro metodu smíšenou, tzn. přesně lícovanou část stavby prováděl pomoci technologie geopolymerů v místě uložení a hrubou stavbu pyramidy kolem Královniny komory technologií geopolymeru do forem na příslušnm stupni pyramidy.

Koment:
Pokud byly provedeny pokusy s vlečením kvádrů s lidským potahem, tak to bylo s kvádry do 2 tun a po rovině. Důvodem pro použití geopolymerů byla praktická nemožnost manipulace s 24 tunovými kvádry vytěženými v lomu Tura vzdáleném 12 km na druhém břehu Nilu a doprava pomocí lodí do přístavu, odtud po přístupové cestě na úpatí pyramidy a pomoci stovek dělníků po svahu rampy, kteří by se na místo stavby střechy ani nevešli.

Větrací šachty
Dalšími dutinami byly tzv. větrací šachty jižní a severní, které nikdy nevětraly, protože nikde nevystupovaly na povrch pyramidy. O tom , jak byl prováděn průzkum Větracích šachet bylo uvedeno v dílu A7
Nyní se pokusíme objasnit, jak byly šachty konstruovány.
Konstrukce šachet byla součástí projektu stavby pyramidy a šachty byly budovány souběžně s její výstavbou. Nebylo možné do hotové pyramidy dodatečně vrtat tunely pro šachty. Již předem muselo být známé, jak bude situována Velká galerie, už při výstavbě severní šachty se počítalo s obchvatem Velké galerie, protože Královnina komora byla odchýlena 30° směrem k východu a Velkou galerii musela severní šachta obejít. Projektová příprava musela být tak dokonalá, že by dnešní projektanti mohli závidět.

Obr. 19. Pravděpodobně měděná madla jsou na koncové přepážce na konci jižní šachty. Na levém obrázku modelu je prostor za blokovacím kamenem, na pravém obrázku je prostor před blokovacím kamenem.
Zatím nebyla chemicky analyzována. Měď byla určena podle zelné barvy viz. Obr 20 a 21. Elektricky byly obě strany koncové přepážky spojeny. Jestli mohla sloužit jako součást elektrického obvodu, se ukáže, až při dalším průzkumu, pokud bude povolen. Na obr. 15 je znázorněno modelem, jak probíhala jižní šachta a jak byla zakončena. Šachta měla tvar obráceného U profilu.
A tady vznikl pro stavitele další problém, jak U blok vytvořit:



Buď:
  • prostor U v kvádru vyfrézovat obráběcím strojem
  • nebo
  • měděným dlátem vysekat a vyhladit brusným nerostem
  • nebo
  • vytvořit U profil z geopolymeru ve formě kvádru a pak ho uložit na místo
  • nebo
  • provést instalaci geopolymeru do formy přímo na místě
  • nebo
  • vytvořit U profil složením z menších kvádrů jako na obr.16.



Stavitel použil posupu podle fáze stavby. Z obrázku 17 vyplývá, že U profil byl vytvořern z geopolymeru jako monoblok, který byl uložen na místo šachty. Tvorba přímo do formy na místě by se obtížně realizovala. Jednalo se o menší kvádry do půl tuny, které bylo možné vytvořit na místě a nemusely se přepravovat s rizikem poškození.

Na obr. 18 je vidět, jak ze spodu šachta naráží na Velkou galerii a musí ji obejít.

O to bude zajímavější, až bude zveřejněno co už je známo vyvoleným, co je za druhým blokovacím kamenem. Zatím to můžeme považovat za blokovanou informaci. Větrací šachty mohly mít jinou funkci, o které můžeme zatím jenom spekulovat. Jakýkoliv únik z blokovaných informací je prohlášen za padělek a tím je popřena věrohodnost.

Měděná očka Na prvním blokovacím uzávěru šachty se nacházejí kovové elektrody. Na obr. 20 vlevo a vpravo z přední strany jsou zkorodovány kyselinou. Na spodním snímku jsou patrné skvrny od malty na zadní straně desky, patrně od toho, jak byla kovová madla do komory instalována, šipky ukazují na zbytky malty. Část kovového madla leží na podlaze a čeká se na další výzkum, aby mohly být vyjmuty a podrobeny analýze, jestli vůbec byla měděná nebo z jakého kovu. Vypadá to na modrozelený chlorid měďnatý, který vznikl působením kyseliny chlorovodíkové na měď:

2HCl + Cu = CuCl2 + H2 a při tom se uvolňoval plynný třaskavý vodík.

Madla zřejmě nesloužila k mechanickému ovládání, protože po jejich monáži už k nim nebyl přístup, ale sloužila k uskutečnění elektro-chemických procesů, ke kterým v pyramidě docházelo.

Závěr
Shrneme nálezy, které byly v okolí Královniny komnaty učiněny:
V hlavní komnatě byly při objevu stěny pokryty vrstvou soli 1,27 cm silnou. To není žádný zázrak ani podvrh, ale důkaz, že v pyramidě probíhaly chemické procesy ve spojitosti s kyselinou chlorovodíkovou a dalšími nerosty, např. natronem (Na2CO3). Kuchyňská sůl – chlorid sodný NaCl může vzniknout, např. neutralizačním procesem
HCl + NaOH = NaCl + H2O nebo
2HCl + Na2CO3 = 2NaCl + H2CO3
v návaznosti na eleko-chemické procesy, které mohly v pyramidě probíhat nebo při tvorbě substrátu pro geopolymery, ve kterém se používal natron (v údolí Wádí Natrún), který se též používal při balzamování.

V komoře pod horizontální chodbou se nachází komora K3 obr.1 o rozměrech 5×3 m, která byla naplněna čistým jemným křemičitanovým pískem s obsahem 99 % křemíku velikosti 100 až 400 mikronů. Tomuto druhu písku se říká „zpívající písek“, protože při větru vydává šeptavý zvuk.

Původcem křemičitého písku je assuánská nebo i jiná žula ze Sinaje (granit), která obsahuje 55 % křemíkových a křemenných krystalů, které dokázali staří Egypťané izolovat a vytvářet kamenné směsi, umožňující zpětně vytvářet žulu v různých podobách nebo křemenec takového složení které vyhovovalo pro další použití.
Dalším použitím písku byla tvorba jemné a tvrdé malty, která umožňovala zabetonovat jemné milimetrové spáry při spojování mohutných kvádrů v Králově komoře, které vydržely i zemětřesení.



To není obyčejný pouštní písek, ale důkaz toho, že staří Egypťané dokázali chemicko-fyzikálními procesy rozložit i ty nejtvrší nerosty jako žula a křemenec a připravit tak jemný substrát, který umožňoval vymodelovat z nejtvrších nerostů artefakty všeho druhu a libovolné velikosti viz díl A9 od kamenných nádob, přes dokonale souměrné sochy až po kvádry, které dokázali libovolně modelovat a spojovat s dokonalou přesností při stavbě pyramidy.

Zkorodované elektrody
obr. 20 v přepážce na uzavíracím bloku jižní šachty svědčí o tom, že na elektrody z mědi působily roztoky kyseliny chlorovodíkové, pokud v pyramidě probíhaly elektro-chemické procesy: 2HCl + Cu = CuCl2 + H2 a při tom se vytvářel modro-zelený chlorid měďnatý a uvolňoval se plynný třaskavý vodík pro další použití.


Příště se vydáme na stavbu Velké galerie.

----- Štěrba -----