Technologická úroveň je jedním z kriterií pro posuzování stavby Velké pyramidy a dalších přilehlých stveb. Ve Staré říši se obelisky nevyráběly ani nestavěly. Za tímto účelem se přesuneme do Nové říše, kde naopak byl rozšířený kult obelisků. Budeme posuzovat, jakým způsobem se obelisky vytvářely, z jakého mteriálu, jak se zdobily a jakým nářadím. Vyspělá technologie přesahuje ze Staré říše do Střední a Nové, kde byly vytvářeny neuvěřitelně precizní arftefakty. Stojí za to do našeho zkoumání zařadit další epochy egyptské civilizace.
Obelisky se tyčí k nebi jako symbol neomezené moci vládců, jako pojítko se
svým slunečním božstvem Ra, který jim měl zajistit život věčný. Touto
mánií trpěli vládci světových mocností. Když nemohli odtáhnout z
Egypta pyramidy, odtáhli alespoň obelisky. I když měli dostatek
poddaných a prostředků, zjistili, že zhotovení 300 tunových kvádrů s ozdobami
nejsou schopni zajistit ani s pokročilejším nářadím, než měli staří
Egypťané. Proto nechali obelisky převážet s potížemi v celku nebo po
kusech do svého království, aby ohromili své poddané.
Vztyčené obelisky
Ty si může každý prohlédnout pomoci Googelu s heslem obelisk.
V období Staré říše ( 1. až 6. dynastie) se obelisky nestavěly. První
dva z červené asuánské žuly dal postavit v roce 2000 př.n.l. za vlády
12.dynastie faraon Senusret v obnovené Heliopoli a od té doby bylo
vytvořeno alespň 100 obelisků. Dnes jich ještě stojí 29 na svém
původním stanovišti v Egyptě nebo v mimoegyptských metropolích:
Londýn, New York, Paříž, Istambul a Řím.
Obeliskové mánii se nevyhnulo ani Československo. Na hradčanském nádvoří byl v
roce 1924 vztyčen obelisk přivezený nikoliv z Egypta váhy 300 tun,
ale z Mrákotína váhy 100 tun. Přesto jeho přeprava nebyla jednoduchá.
První se při přepravě přepůlil a druhý byl na Hradčany přepraven v
příhradové kleci, rychlostí 169 m/den byl přesunut z lomu na 9 km
vzdálené nádraží. Tam naložen na 2 spřažené čtyřnápravové podvozky,
rychlostí 10 km/hod byl převezen do Prahy a pomocí 30 dělníků
přepraven na Hradčany. Tolik malý přehled.
My budeme pátrat po tom, jakou technologií byly
obelisky vytvářeny a popsány hierogoyfickými nápisy a dalším
vyobrazením. Položíme si otázku, jestli bylo možné takové dílo vytvořit
pomocí tvrzeného měděného dláta nebo jinou sofistikovanou
technologií.
Těžba kvádrů pro obelisky
Nebylo to nic jednoduchého. Podle egyptologa Marka Lehnera byly obeliskové
kvádry těženy pomocí doleritových koulí. Televizní štáb agentury Nova
měl diváky přesvědčit, jak snadno staří Egypťané žulové kvádry
tvořili. Kameník Roger Hopkins dostal za úkol v Asuánu vytěžit kvádr hrubých rysů
nedokončeného obelisku pomocí nástrojů a metod, které podle mínění
egyptologů používali staří Egypťané. Předpokládají, že se žula těžila
pomocí 6 kilogramových koulí z tvrdého doleritu, jež dělníci pouštěli
z výšky na kámen. Hopkins po sedmi dnech nedosáhl měřitelného
úspěchu, proto těžba 9 tunového kvádru byla dokončena pomocí moderní
techniky, zřejmě proto, aby diváci neztratili iluze o snadné tvorbě
žulových kvádrů. Další
způsob vylamování bloků byl pomocí dřevěných kolíků, které se
namočené vložily do puklin a tím se kvádr odlomil. Geolog Klemm, zabývající se historií lámání kamene dokazuje, že této primitivní
techniky používali mnohem později Římané. Po tomto způsobu lámání nenašel v Asuánu žádné stopy.
Bližší informace o lámání žulových kvádrů v dílu A10 seriálu Vápencové lomy a Žulové lomy. Výzdoba obelisků
Na obrázku 1 je obelisk královny Hatšepsut z Amónova chrámu v Karnaku z
počátku 18. dynastie z roku 1550 př.n.l.. Reliéfy se vyznačují až
strojovou přesností. Královna Hatšepsut nechala postavit 4 obelisky,
2 zmizely neznámo kam a jeden se zřítil, leží nedaleko od svého pádu a
stát zůstal jediný.
Na
obrázku 2 je obelisk Ramsese II. z Luxoru z 19. dynastie z roku 1250
př.n.l. Je mezi nimi časový rozdíl 300 roků, přesto jsou mnohé
symboly identické, jako kdyby to dělal jeden kameník. Reliéfy jsou
zapuštěné, ale při určitém osvětlení se znaky jeví jako basreliéf
vystupující z plochy pozadí.
Detaily z uvedených obelisků
Společným znakem kresby je hluboký obrysový řez, zapuštěný kolmo do povrchu do
hloubky až 2,5 cm, šířka řezného nástroje je 3,5 mm, viz obr 3.
Povrchy, které obtahují tvary reliéfů, nejsou leštěné a nenesou žádné
stopy po nějakých škrabacích nebo třecích nástrojích, kde bylo
postupně odstraňováno nepatrné množství seškrabovaného materiálu.
Tvary jednotlivých znaků ukazují, že bylo použito šablony, podle
které byly tvary nástrojem vyřezávány, díky ní bylo dosaženo
konzistentních tvarů.
Na obrázku 3 jsou znaky vidět ze dvou stran,
zepředu a z boku. Zde je dobře vidět prostorovost řezů. Všimněte si
jemné kresby rostlin na kartuši. Jedná se o extrémně úzké zářezy
hloubky 1,2 cm.
Na obrázku 5 – voda, klikatá čára – je dobře vidět, že
výplňová středová čára je vyvýšena, kdežto obvodové kontury jsou
hlubší. To by mohlo znamenat jemný pohyb řezného nástroje, nebo byla
výpň odlamována a pak zahlazena. Na obrázku 4 je dobře vidět prostorový a trojrozměrný charakter
zobrazených znaků. Osvětlení činí dojem, že jde o basreliéf, ale je
to jen zdání, všechny znaky jsou zapuštěny. Je vyloučeno takovéto
trojrozměrné řezy provést pomocí dláta, nebo jíných ručních brusných
prostředků.
Egyptolog Mark Lehner v dokumentu televizní agentury Nova s názvem Tajemství ztracených říší:Obelisk v rozhovoru s profesionálním kameníkem Rogerem Hopkinsem se zeptal,
jestli by dokázal na žulový obelisk s nářadím starých Egypťanů něco
takového vyrýt. Hopkins odpověděl: " Dokonce i s moderními
nástroji, diamantovými řeznými kotouči, bychom měli co dělat, bychom
se takové preciznosti přiblížili."
Mark Lehner se nenechal odradit, zdvihl doleritovou kouli a jal se
demonstrovat, jak staří Egypťané vykřesávali do žuly hieroglyfy. Svůj
názor nezměnil ani při žalostných výsledcích svého snažení, když se
jeho výtvor ani zdaleka nedal porovnat s originálními obelisky.
Závěr Představa, že staroegyptští řemeslnící vyrývali do žuly s dláty a doleritovými
koulemi složité rytiny s dokonalým opakováním tvarů, s precizním
profilem hlubokým až 2,5 cm je naprosto iluzorní.
Vypadá to, že kresby byly vytvořeny nástrojem, který se zanoří kolmo do materiálu,
opět zvedne, posune a opět zanoří. Nástroj mohl být veden pevnou
šablonou, díky níž bylo dosaženo konzistentních tvarů opakujících se
na jiných obeliscích dokonce v různých obdobích.
Zatím
se žádné nástroje, ať už rotační nebo lámací, které mohly být
použity, nenašly.
Podle teorie o použití měděného dláta, uvedené v
učebnicích, nelze výsledků, které vidíme, nikdy docílit.
Vzhledem k
tomu to vede ke vzniku nekonvenčních řešení.
O takovýchto událostech hovoří starověké moudrosti o společnosti
spadající do dob před 50 tisíci lety a za tu dobu mohla beze stop
zaniknout. Ale nějaké stopy, nad kterými žasneme, přece jen zanechala.
Měření pana Dunna prokázala, že geometricky přesné artefakty byly vytvořeny vyspělou technikou. Tento závěr potvrzuje výsledky simulačního modelu.
Technologická úroveň je jedním z kriterií pro posuzování stavby Velké pyramidy a dalších přilehlých stveb. Ve Staré říši se obelisky nevyráběly ani nestavěly. Za tímto účelem se přesuneme do Nové říše, kde naopak byl rozšířený kult obelisků. Budeme posuzovat, jakým způsobem se obelisky vytvářely, z jakého mteriálu, jak se zdobily a jakým nářadím. Vyspělá technologie přesahuje ze Staré říše do Střední a Nové, kde byly vytvářeny neuvěřitelně precizní arftefakty. Stojí za to do našeho zkoumání zařadit další epochy egyptské civilizace.
Výzdoba obelisků
Na obrázku 1 je obelisk královny Hatšepsut z Amónova chrámu v Karnaku z
počátku 18. dynastie z roku 1550 př.n.l.. Reliéfy se vyznačují až
strojovou přesností. Královna Hatšepsut nechala postavit 4 obelisky,
2 zmizely neznámo kam a jeden se zřítil, leží nedaleko od svého pádu a
stát zůstal jediný.
Na
obrázku 2 je obelisk Ramsese II. z Luxoru z 19. dynastie z roku 1250
př.n.l. Je mezi nimi časový rozdíl 300 roků, přesto jsou mnohé
symboly identické, jako kdyby to dělal jeden kameník. Reliéfy jsou
zapuštěné, ale při určitém osvětlení se znaky jeví jako basreliéf
vystupující z plochy pozadí.
Na obrázku 5 – voda, klikatá čára – je dobře vidět, že
výplňová středová čára je vyvýšena, kdežto obvodové kontury jsou
hlubší. To by mohlo znamenat jemný pohyb řezného nástroje, nebo byla
výpň odlamována a pak zahlazena. Na obrázku 4 je dobře vidět prostorový a trojrozměrný charakter
zobrazených znaků. Osvětlení činí dojem, že jde o basreliéf, ale je
to jen zdání, všechny znaky jsou zapuštěny. Je vyloučeno takovéto
trojrozměrné řezy provést pomocí dláta, nebo jíných ručních brusných
prostředků.
